I am Hope?!

,,Jsem Damon."

Druhý den jsem šla opět do školy. Hlavu jsem měla plnou Elijahova kázání o slušném chování. Na sobě jsem měla úzké ryfle, fialové tílko s větším výstřihem, a přes ně koženou bundu. Dneska jsem se rozhodla pro odvážnější styl, a tak jsem si obula kotníčkové boty na vysoké podpatku. Ještě jsem si nakulmovala vlasy a temně jsem se nalíčila. Do školy jsem šla ale pozdě. To mi je ale jedno, protože máme dějepis a Alaric- řekl nám ať mu tak říkáme- je moc hodý na to aby mi dal poznámku. Zaklepala jsem na dveře a když se ozvalo dále tak jsem je otevřela. ,,Slečno Galle, jdete pozdě. Zase." řekl Alaric. Pokrčila jsem rameny a šla si sednout. ,,Páni. Dneska ti to fakt sluší." řekla mi Katie. Usmála jsem se. ,,Pokukuje po tobě." řekla a ukázala na černovlasého kluka s modrýma očima, který seděl za katedrou. Docela pěknej, ale na mě vypadal staře. Když jsem se na něj podívala tak se usmál ,,Kdo to je?" zeptala jsem se jí. ,,Damon Salvatore. Alaricův kamarád." řekla. Tak jestli je to kámoš našeho upírského učitele, tak to musí být upír. I na to docela vypadá. Zazvonilo. Docela brzy. To jsem přišla až tak pozdě? Vyšla jsem s Katie na chodbu. ,,Hele, já jdu ještě na záchod. Uvidíme se za chvíli?" zeptala se. Kývla jsem. Když odešla tak jsem se vydala ke skříňce. ,,Jsem Damon. Damon Salvatore a ty?" ozval se hlas. Zabouchla jsem dvířka skříňky a opřela se o ně. ,,Emma Galle. A nemám zájem upíre." řekla jsem. On se zasmál. ,,Tak ty to víš. Upírka?" zeptal se. ,,Možná." řekla jsem tajemně. ,,Možná upír, možná vlkodlak, možná čarodějka." řekla jsem. ,,Tak paní tajemná jo?" zeptal se a přiblížil se ke mě. Teď jsem měla výhodu že díky podpatkům jsem dosahovala jeho výšky. ,,Varuju tě. Jsem pod ochranou Mikaelsonových. Jestli si něco zkusíš tak-" od mých výhružek mě přerušil jeho smích. ,,Myslíš že se Mikaelsonových bojím?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se po prázdné chodbě. ,,Máš pravdu. Měl by jsi se bát mě." řekla jsem a natáhla k němu ruku. On se chytil za hlavu a vykřikl bolestí. Po chvíli jsem přestala a zasmála se. Nechala jsem ho tam a rozešla se zpátky do třídy. Najednou mi trhnul krkem.

Probudila jsem se v lese. Posadila jsem se a podívala se na Damona, který vykopával jámu do země. Nejspíš mě chtěl pohřbít. Hned jsem vstala, chytila ho za krk a přimáčkla ke stromu. ,,Ty kreténe! Jak jsi mě mohl zabí?!" zakřičela jsem na něj. ,,Jak to že žiješ?!" vykřikl šokovaně. ,,Tak pro tvou informaci vůbec tě to nemusí zajímat. Až se to dozví Elijah tak je s tebou konec." oznámila jsem mu a upíří rychlostí se rozběhla zpátky do města. Doběhla jsem domů a naštvaně rozrazila dveře. ,,Copak se stalo?" zeptal se Elijah, který se hned objevil před ní. ,,Damon Salvatore se stal! Nejdřív se mě snažil zbalit a pak mi zkomil vaz! Probudila jsem se když vykopával jámu na to aby mě pohřbil!" zakřičela jsem naštvaně a koplado gauče. ,,Notal klid. Dýchej." řekl mi a položil mi ruku kolem ramen. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. ,,Dobře. A teď mě omluv. Jdu si to s ním vyříkat. Nikdo nebude ubliživat mě neteři." řekl. Usmála jsem se. ,,Díky."

Tak hádejte koho jsem ještě zapojila?! I když to není nijak důležitá postava, zapojila jsem jí. Damon je prostě nej. 😏 Jak se vám kapitola líbila? Už pro vás mám napsanou kapitolu kde se Klaus s Hayley dozví o Hope. Už se těším až jí vydám. 😆

Vaše
Nikisekt