Táta mě vzal na nějakou výstavu obrazů, na kterou jsem šla moc ráda, i když bych se na takovou výstavu mohla podívat i doma. I tak jsem byla moc ráda. Umění je ta nejlepší věc na světě. Ať už umění jako umění, nebo hudební umění. Možná jsem se o tom nezmiňovala, ale hraju na dva hudební nástroje. Na klavír a příčnou flétnu. ( Laurila já si to nemohla odpustit 😅) Tak jsme se tak procházeli a debatovali o různých obrazech když jsem uviděla jeden, který mě zaujal. ,,Hele tati, já se půjdu podívat na tamten obraz ano?" zeptala jsem se táty. On jen kývnul a dál si prohlížel jeden obraz. Došla jsem k obrazu. Byl to velký dům zarostlý různým trny. Nejvíc mě ale zaujala malá brečící holčička sedící před bránou. Tehle obraz mě docela vyděsil. Najednou mi někdo zakryl oči a já se lekla. ,,Kdo jsem?" ozval se hlas. Ten hlas znám. Kdo to může být? Sundala jsem ruce toho někoho z mých očí a otočila se. ,,Tylere?!" vykřikla jsem a objala ho. Tyler je můj kamarád. Jednu dobu u nás bydlel a s něčím pomáhal mým adoptivním rodičům. ,,Emmo! Co tady děláš?" zeptal se mě. Odtáhla jsem se. ,,Přijela jsem sem do školy a zjistila kdo je moje pravá rodina. Byla jsem adoptovaná víš?" řekla jsem mu. ,,Doopravdy? A kdo jsou tvoji rodiče?" zeptal se. Už jsem se nadechovala že odpovím, když se ozval tátův křik. ,,Lockwoode! Dej pryč ruce od mě dcery!" zakřičel. ,,Ty jsi jeho dcera!" křikl na mě Tyler. ,,Jo. Mé pravé jméno je Hope Mikaelson. Máš s tím nějaký problém?!" zeptala jsem se zlostně. ,,Hope, on se tě pokusil zabít když tě Hayley čekala." řekl. ,,Je to můj první hybrid." řekl. ,,Cože?!" vykřikla jsem šokovaně. Tyler se najednou neměl k tomu něco říct. ,,Tati, jdeme domů." řekla jsem. On kývnul. Ještě než jsme ale odešli, pohrozil Tylerovi. ,,Jestli se jen na krok přiblížíš k mé dceři vyrvu ti srdce z hrudi." řekl a pak už jsme se vydali domů.
Doma táta zlostně třísknul dveřmi. ,,Co se děje?" zeptala se máma. ,,Tyler Lockwood se stal. Je tady a objímal se s mou dcerou." zakřičel. ,,Jsi v pořádku zlato?" zeptala se mamka. Kývla jsem a vydala se do svého pokoje. Padla jsem na postel. Měla jsem smíšené pocity. Myslela jsem si že Tyler je můj kamarád. Možná byl, ale když nevěděl kdo jsem. To kdo jsem mi určitě přinese spoustu problémů. Najednou jsem si vzpoměla na Esther a Mikaela. Nevím co se s nimi stalo. Možná jejich plán, ať už byl jakýkoliv nevyšel. Někdo zaklepal na dveře. ,,Ano?" zamumlala jsem. Dveře se otevřely a v nich se objevil táta. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se a sedl si ke mě na postel. ,,Asi jo. Víš, Tyler byl můj kamarád." řekla jsem. Táta si mě přitáhl do objetí. ,,Tyler Lockwood je jen rozmazlnej zmetek." řekl. Chvíli bylo ticho. ,,Hele, vlčku. Dostal jsem nápad. Dneska vyrážím na výlet a tak mě napadlo jestli by jsi nechtěla jít se mnou.? Strávit hezký den táty s dcerou." zeptal se. Odtáhla jsem se. ,,Tak dobře. Kam pojedeme?" zeptala jsem se ho. ,,Do Mystic Falls."
Páni! To snad ani není možný! Tehle týden vydávám týden a půl a už má 1,03 K přečtení! Lidi já vám moc děkuji! 😱
Minule v anketě jsem zjistila že Cami máte rádi tak napůl. Dneska to bude taková netradiční anketa. Bude to spíš otázka.
Zkuste mi rozepsat co si myslíte o Elijahovi.
Nemyslím jen v téhle knížce, ale celově i v TO. Tak pište komenty!
A co si myslíte o kapitola? Objevuje se nám tam Tyler. 😏 Co si myslíte že to znamená? Jsem zvědavá na vaše názory.
Vaše
Nikisekt
ČTEŠ
I am Hope?!
Fanfiction,,We are family. Always and Forever." Dahlia vyhrála a unesla malou Hope. Než se s ní ale stihla propojit, a napojit se na její magii, skončil rok a ona znovu upadla do spánku. Maličkou Hope našli v lese dva lidé, kteří se jí rozhodli adoptovat a dá...
