I am Hope?!

,,Řekni mi pravdu."

Kráčela jsem po školní chodbě a hledala hlavu s hnědýma vlasama. Jenže všude bylo tolik lidí, že jsem ho nikde neviděla. Najednou zazvonilo a po pár sekundách na chodbě nikdo nebyl. Rychle jsem se tedy rozešla ke třídě. Když už jsem byla za rohem chodby, ve které se nacházela moje třída, jsem uslyšela hlasy. Zastavila jsem a zaposlouchala se.

,,Damon se mnou mluvil Camerone. Tyler chtěl, aby jsi se neprozradil."

,,To že je starší neznamená, že mě musí pořád kontrolovat. Jsem na stejné pozici jako on. Dokonce jsem i to samé jako on."

,,Ale i tak. Jel jsi sem jen kvůli Hope. Nepokaž to. Kdyby Klaus zjistil, kdo jsi, tak by jsi byl mrtvý."

,,Neboj se. Ani Tyler se nemusí bát. Já se o sebe dokážu postarat. Dokud je Hope ovládnutá, nic se nestane."

,,Ona ale neví, že jsi ji ovládnul. A i tak se divím, jak se ti povedlo ji ovládnout. Je upír, stejně jako ty."

,,Ale když byla dítě, tak ještě nebyla. Byla jako obyčejný člověk. A dokud neřeknu, tak se ovládnutí nezbaví."

,,Tak dobře. A teď už pojď do třídy. Stejně už je pozdě."

Strnule jsem stála za rohem. Cameron mě ovládul? On je upír? A co má společněho s Tylerem? On mi celou dobu lhal? A jak to, že to o něm Alaric ví. A miluje mě Cameron vůbec? Nebo to jen předstíral? Do očí mi vhrkly slzy. Vykročila jsem ke dveřím třídy a otevřela je.

,,Slečno Mikaelsonová, jdete pozdě. Jako vždy." řekl Alaric. Já ale jen se sklopenou hlavou kráčela ke svému místu vedle Kate. Na Camerona jsem se ani nepodívala.

******

,,Hope! Hope! Zastav! Proč mě celý den ignoruješ?" Zastavila jsem a otočila se na toho lháře.

,,Řekni mi pravdu. Kdo jsi." podívala jsem se mu do očí.

,,Hope, vždyť mě znáš." řekl nechápavě.

,,Proč jsi mě ovládnul? Co máš společného s Tylerem Lockwoodem? A neříkej, že nic. Slyšela jsem tvůj rozhovor s Alaricem." řekla jsem mu. On vytřeštil oči. Bylo vidět, že se přemáhá. Ale pak se mi podíval do očí.

,,Ovládnul jsem tě, aby jsi na mě zapoměla." řekl. Cože?! To nechápu!

,,Ale vždyť tě znám! Dokonce jsem s tebou chodila!" vykřikla jsem.

,,Ale znala jsi mě i v dětství. Jsem hybrid. Ano. A ovládnul jsem tě, aby jsi zapoměla na naše přátelství. Hope. Vzpomeň si." řekl. Najednou se mi před očima začaly odehrávat vzpomínky.

Memories:

,,Emmo, zlatíčko, tohle je Cameron Smith." představila mi mamka adi sedmnáctiletého kluka s hnědýma vlasama a očima. Mohlo mi v té době být tak šest.

,,Moc mě těší." zašeptala jsem. On se na mě usmál.

,,Moc rád tě poznávám maličká." řekl a dřepnul si ke mě. Usmála jsem se. On se najednou zarazil. Podívala jsem se mu do očí. Uviděla jsem tam sebe. Mé oči stejné jako jeho.

,,Co to bylo?" zeptala jsem se ho. On zatřepal hlavou.

,,Co co bylo?" dělal hloupého. Uvěřila jsem mu, že se mi to jen zdálo.

,,Nic." usmála jsem se. Už od začátku jsem s ním měla pouto.

******

,,Camerone, co se děje?" zeptala se mamka Camerona. Stála jsem za rohem a poslouchala je.

,,Je to zvláštní pouto. Chránit ji. Cítím, že je stejná jako já." řekl. Mamka se na něj podívala.

,,Ale Emma není hybrid. Je to člověk." řekla. Cameron zakroutil hlavou.

,,Nemůže být. Cítím to. Tohle je ojedinělé pouto. Je to jako, když je upír oddaný svému stvořiteli. Tohle je jen volnější. Máš potřebu toho druhého chránit a být mu nablízku." řekl.

******

,,Camerone, já mám strach." podívala jsem se na něj. On se usmál.

,,Neboj se zlatíčko. Doktor ti nic špatného neudělá. Chce ti pomoct." řekl. Podívala jsem se mu do očí. Mluvil pravdu. Dokázala jsem to poznat.

,,Tak pojď." řekl a vystoupil z auta. Pak auto obešel a otevřel moje dveře, přičemž mě z auta vyndal. Objala jsem ho.

,,Camerone, vezmeš mě do náruče?" zeptala jsem se ho. On se zasmál, ale kývnul. Už jako dítě jsem ho měla ráda.

******

,,Co jsi zač?" zeptala jsem se s pláčem. On ke mě přišel. Odsunula jsem se od něj dál, ale nazarila jsem zády do stromu.

,,Neboj se maličká. Neublížím ti. Jsem vlkodlak." řekl. Podívala jsem se mu do očí. Tenkrát jsem věděla, že mi neublíží.

******

,,Camerone, viděl jsi to?" zeptala se ho mamka. On zavrčel. Stál tam ve své vlčí podobě. Byli jsme zrovna na procházce, když se kolem nás něco mihlo. Přitiskla jsem se k jeho chlupaté noze. Jeho strst byla tak měká a příjemná na dotek.

,,Chraň Emmu." řekla mamka. Cameron se podíval před sebe a zavrčel.

******

,,Neplakej maličká. Mám tě moc rád." řekl Cameron. Měl odjíždět.

,,Prosím. Neodjížděj. Jsi můj nejlepší kamarád!" břečela jsem. Strávil se mnou dva roky.

,,Podívej se mi do očí." řekl. Poslechla jsem. ,,Zapomeneš na mě. Nikdy jsi mě neviděla a ani mě neznáš. Jméno Cameron Smith ti nic nebude říkat." V jeho očích byly slzy. A najednou byl pryč.

******

,,Ahoj. Já jsem Tyler Lockwood." řekl sedmnáctiletý kluk. Usmála jsem se. Někoho mi připomíná. Ale nevím koho. S ním jsem ale takové pouto, jako s Cameronem nikdy neměla...

******

Lidi, znáte ten pocit, když máte napsanou kapitolu, a chcete ji vydat, ale najednou nejde wifi, data máte vyčerpaný, a když jde, tak vás babička vytáhne na hřbitov zapálit svíčku, což se protáhne na tři hodiny, a vy se pak musíte dívat na ,,Akagami no Shirayukihime" a pak jste tak unavení, že se vám vydání kapitoly úplně vykouří z hlavy? Ne? No. To je jedno...

Dopsala jsem tuhle kapitolu, a jsem na ni pyšná. Dozvídáme se Cameronovo tajemství. Ano. Tak to dopadá když se znova dívám na Twilight a pak všechno mixuju do sebe. Viz. ,,Upíří Sága". 😅 Doufám, že vám to nevadí.

Lidi, jak asi víte. Tak má jeden trailer od Laurila Rozhodla jsem se tehle příbě rozdělit na dvě části. Nebojte se. Nebudu děla dvě knihy. Vše zůstane stejné, ale do kapitoly, kde se koná svatba Car a Klause, je to část o rodině. A od její oslavy až do konce je to část o lásce. První trailer ne vlastně trailer na orvní část. A nahoře máte můj trailer na druhou část. Tak se mrkněte. 😉

Vaše
Nikisekt