Otevřela jsem oči a protáhla se. Posadila jsem se na posteli a natáhla se pro svůj deník na nočním stolku.
Milý deníčku
Dneska jim to řeknu. Řeknu jim že se chysám odjet na střední do New Orleans. Proč tohle město? Kvůli The Originals. Je to pro mě záhadou. Věřím že je to všechno pravda. Právě pro to tak jedu do New Orleans. Dneska mi je 15, tak mi to snad dovolí.
Zadrhla jsem se v psaní, protože někdo otevřel dveře. V nich se objevila hlava měho táty. ,,Oslavenče!" zavolal. Usmála jsem se. ,,Dobré ráno tati." řekla jsem s úsměvem. ,,Obleč se a přijď dolů." řekl a zase dveře zavřel. Oblékla jsem si bílé dlouhé tričko s krátkým rukávem, černé úplé ryfle a černobílé conversky. Všechno hezky sladěné. Přešla jsem do koupelny. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Seběhla jsem dolů. ,,Všechno nejlepší!" ozvalo se ze všech stran. Přikryla jsem si uši, protože všechno mi najednou přišlo tak hlasité. Pak jsem se ale usmála. ,,Děkuji." řekla jsem. Pod schody stáli táta s mamkou. Seběhla jsem schody a přestála objetí všech. Po dortu jsem se zhluboka nadechla. ,,Potřebovala bych vám něco říct." řekla jsem a všechny přejela pohledem. ,,Podala jsem si přihlášku na střední a vzali mě." řekla jsem. Mamka se na mě usmála. ,,To je skvělé Emmo. Na jakou školu?" zeptala se mě. Polkla jsem. ,,Na školu v New Orleans." řekla jsem. Mamka zalapala po dechu. ,,V New Orleans?" zeptal se táta. Kývla jsem. Pohladil mamku po ruce. ,,Myslím že je dost stará." řekl. Mamka se po něm podívala. ,,Myslím že je dost stará na to abychom jí to řekli." řekla a významným pohledem se podívala na taťku. On kývnul. ,,Emmo. Musíme ti něco říct." začala mluvit mamka. ,,To mi z vašeho rozhovoru taky došlo." zamrmlala jsem. Mamka se zhluboka nadechla. ,,My nejsme tvoji biologičtí rodiče." řekl. Tentokrát jsem po dechu zalapala já. Do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Cože?" zeptala jsem se šokovaně. ,,Našli jsme tě před čtrnácti lety v lese." Z oka mi ukápla slza. ,,O to větší důvod odjet." zašeptala jsem. ,,Tenhle náramek jsem dostala asi od svých pravých rodičů, že?" zeptala jsem se. Kývli mi. ,,Odjíždím zítra." řekla jsem a vyběhla nahoru do pokoje. Zamkla jsem a svezla se po dveřích pokoje. Složila jsem si hlavu do dlaní a začala brečet. ,,Tohle jsou ty nejhorší narozeniny."
Ano. Kapitolka je trochu kratší, ale doufám že se nikdo kvůli tomu nebude na mě zlobit. Musím vám jenom říct že už mám napsanou 15. kapitolu 😅 Doufám že se líbila, pište komenty, dávejte votes a papá!
Vaše
Nikisekt
ČTEŠ
I am Hope?!
Fiksi Penggemar,,We are family. Always and Forever." Dahlia vyhrála a unesla malou Hope. Než se s ní ale stihla propojit, a napojit se na její magii, skončil rok a ona znovu upadla do spánku. Maličkou Hope našli v lese dva lidé, kteří se jí rozhodli adoptovat a dá...
