Duchové Ipatěvova domu

Léto

Léto přišlo letos brzy a v plné síle. V Livadii je krásně, jen Tatia má pocit, že se něco změnilo. Sama neví, odkud se ty divné pocity berou. Někdy jako by se jí srdce mělo rozskočit, bojí se, že praskne něčím, čeho je plné, a přesto tomu neumí Tatia dát jméno. Hlava jako by ji stále bolela, chodí zmámená a nohy jako by si dělaly, co chtěly, vnitřní horečka ji rozpaluje a pak zase roztřese zimnicí. Nic ji nebaví, chce se jí plakat a nemá proč. Plátna letos na terase zůstávají netknutá a na klavír její prsty ani nesáhly. Jen tak bezcílně bloumá se slamákem v ruce po pláži, nejraději sama, sestrám se vyhýbá a co víc, přistihne se občas i při tom, že se utrhne na Ljošku, vyzývajícího ji ke hře. S nikým nechce mluvit, ale ráda by to všechno vykřičela do světa.

„Třeba je zamilovaná," napadne Marii.

„Není, to bych věděla," namítne Olga.

„Proč si myslíš, že vždycky všechno víš! Nejsi vševědoucí! Jenom proto, že jsi nejstarší?" rozčílí se Marie a zlobně vystrčí bradu. Takhle vypadala, když se jako malá chtěla prát, jenže přeprala tak akorát Nasťu. Tatia všechny její pokusy v zárodku odmítla a Olenka ji doháněla k bezmocného hněvu tím, že si ji jednou rukou držela od těla, zatímco na jejím konci se vzteky bez sebe zmítala Máša, poháněná k naprosté zuřivosti Olžiným předstíraným zíváním. A protože s Ljoškou se prát nesměla, šla si frustraci vybít na nebohé Nastě. Byla pak za to sama bita jako život, ale její hrdost jí nedovolila hlesnout.

Teď už se Marie nepere, ale její pohled umí zabíjet. Teď právě v něm Olga čte, jak to v její sestře vře jako v tlakovém hrnci.

„Protože mi to sama řekla."

„Nesmysl, s nikým teď nemluví," ohradí se Máša.

„Tak dobře, psala to ve svém deníku."

„Tys četla její deník? To se řekne," vykulí oči Anastázie, takže teď vypadá, jako by dostala dvěma tenisáky najednou.

„Buď zticha, Nasťo, prostě jsem jen chtěla vědět, jestli se něco neděje. Něco vážného, jestli třeba není nemocná."

Dveře se otevřou a ve všech třech děvčatech hrkne. Tatia se zarazí ve dveřích, protože na ni hledí tři vyjevené páry očí. Neslyšela něco z toho? Co když stála za dveřmi...

„Co je?"

„Nic, jen Máša... chichichi..." bublá smích v Anastázii jako potůček a nejde to zastavit. Stává se jí to teď často, že se směje při naprosto nevhodných příležitostech.

„Máša si myslí, jestli nejsi zamilovaná," dořekne větu za ni Olga.

„Nejsem a nestarejte se."

„A to se ti vážně žádný chlapec nelíbí?" zkusí to ještě Máša.

Tatia zavrtí hlavou a tím je to pro ni vyřešené. Jen ať jí sestry dají s těmi hloupými řečmi pokoj. Jsou jako vosy, když jim o něco jde. Kéž by tak měla pokoj sama pro sebe a nemusela ho sdílet s přemoudřelou Olenkou, která do všeho strká nos.

Jenže Marie se nevzdává tak lehce. Baví ji sestry popichovat a teď zrovna je Tatia vhodnou oběti.

„A co ten kadet u zahradní brány, ten se ti nelíbí, když jdeš kolem, oči mu můžou vypadnout z důlku. A nevypadá špatně."

Tatia si jen odfrkne.

„Ani nevíte, jak se jmenuje."

„Andrej Michajlovič Morozov," zarecitují dívky sborem.

„A nebo kníže Nazarov," připojí se Olenka, protože tahle hra ji začíná bavit. A stačí k tomu jediný záblesk v Tatianiných očích, který ji naznačuje, že její tajemná sestra konečně o ždibíček roztála.

„Je mu nejmíň sto let."

„Přesněji 23," ozve se hned Máša, „je to úplný stařec."

„Mě tihle panáci nezajímají. Klidně ho přenechám Olze."

„Takže její Výsost touží po něčem divočejším. Co takhle nějaký bolševik. Ti se prý nesmějí koupat a nosí jedny šaty celý měsíc," kontruje Olga.

„Fúj," vypísknou Nasťa a Máša jako na povel. Všechny pak padnou na jednu velkou hromadu, kde ztrácíte pojem o tom, která končetina je vaše a kdo vás zrovna štípl do tváře či jinam. A Tatiu zaplaví teplo, které už dlouho necítila. Skoro jako by blízkost jejích sester pomalu rozpustila krustu, která ji v posledních týdnech pokrývala. A Tatia slyší, že se směje, nejen usmívá, když si myslí, že se to má, nahlas se řehtá jako kůň, takže do pokoje brzy vtrhne guvernantka nebo Děmidová a všechy je rozežene s výchovnou přednáškou o tom, jak se mají chovat velkokněžny.