Duchové Ipatěvova domu

Podzim - Felix a Irina

V březnu patnáctého roku se Irině a Felixi Jusupovovi narodila dcera, které brzy všichni začali říkat podle jejího rozkošného zjevu Bebé, čili děťátko. Největší radost z novorozené holčičky měla kromě pyšných rodičů Minnie, kterou Bebé učinila prababičkou. Okatě projevovaný zájem carevny-vdovy o malou pravnučku byl zároveň i němou výčitkou vůči Alix. Ačkoliv dvě z jejích dcer už měly věk na vdávání, zůstávaly velkokněžny stále svobodné. Naproti tomu Irina, která byla o pouhé čtyři měsíce starší než Olga, se mohla pyšnit bohatým manželem a teď i potomkem. Navíc v jejím případě bylo celkem lhostejné, že děťátko byla holčička. V podobné situaci byl i Felixův dědeček, který obrovský majetek Jusupovského rodu odkázal své nádherné dceři Zenaidě, od té chvíle nejbohatší ženě v celém Rusku.

Alix sama nevěděla, zda za faktem, že ani jedna z jejích dcer není aspoň zasnoubená, stojí oddanost děvčat rodině, válka, nesympatie vůči nabízeným ženichům, či skutečnost, že žádný z potenciálních kandidátů na zetě si nemohl být jist, že jeho vyvolená se nestane přenašečkou hemofilie, jak se to stalo i v jejím případě. Vědomy si toho jistě byly i její dcery, i když o tomto tématu se nikdy otevřeně nemluvilo. A přesto minimálně Tatiana a Marie by byly dokonalými manželkami. Marie se do mala projevovala jako prototyp budoucí matky, nedělalo jí potíž věnovat se malým dětem, hrát si s nimi, pečovat o ně. Co se týkalo Tatiany, Alix děkovala nebesům, že Tatia nezdědila nic z její extrémní ostýchavosti, společenské topornosti a téměř nepochopitelné schopnosti získávat si antipatie takřka každého, s nímž se setkala. Olenka se svou skromností a oduševnělostí zase představovala vhodnou partnerku pro každého muže, který hledá v manželství klidný přístav v bouři panovnických povinností. Jedině u Nasti se zatím její přednosti nedaly tak úplně určit, protože stále nejistě přešlapovala mezi dětstvím a dospělostí.

Křest Bebé byl velkolepý. Stejně jako v případě Irininy svatby převzala otěže organizace Minnie. Prosadila, aby holčička měla na sobě křestní košilku své babičky Xenie, a pochopitelně se stala i kmotrou. Šťastní rodiče se dmuli pýchou, což ale nezabránilo tomu, aby za jejich zády nezaznívaly obvyklé klepy.

„Kníže Jusupov je prý ve skutečnosti na kluky, věděli jste to? Vzal si ji, jen aby to zamaskoval."

„Irina Alexandrovna? Je to obyčejná zlatokopka. Viděli jste ten jejich palác? Nemusel by se za něj stydět ani car."

„V Moice mají prý všechno ze zlata, i příbory."

„Co na ní Jusupov vidí? Je to takoví vyžle, samá kost. A ty oči. Chladné jako led."

K tomu všemu se jaksi nehodila romantická historka, další v řadě romanovských legend, podle níž kníže Jusupov kdysi během vycházky spatřil mladičkou krásnou dívku na koni, a aniž by tušil, kdo je, bezhlavě se do ní zamiloval. Když zjistil, že ona tajemná kráska je neteří samotného cara, jeho naděje poklesla, ale nerovnorodý sňatek nakonec dostal od Nikolaje zelenou. Teď, rok po svatbě, vypadali oba stále jako zamilovaní novomanželé na líbánkách, aspoň se tak urputně snažili působit. Nad Felixovými občasnými vzplanutími k hezkým mladíkům Irina zavírala oči. Rozhodla se, že se svého manžela prostě nebude na nic ptát, a on se vždy pokorně vracel do její náruče.

Kromě Alix, kterou trápilo i to, že se kdysi rozkmotřila s Irininou matkou Xenií (zatímco Alix přiváděla na svět samá děvčata, Xenia se mohl chlubit zástupem zdravých synů), odtrpěla celou slavnost nejvíce Olga. Byly časy, kdy si byly se stejně starou Irinou velmi blízké, brzy ale poznala, že sestřenice, protěžovaná babičkou a jako jediné děvče rozmazlovaná rodiči i houfem bratrů, je schopná nejedné podlosti. A brzy měla Irinin pokřivený charakter znovu pocítit.