Duchové Ipatěvova domu

Jaro - Sergej

Jako by to nemělo skončit. Tatia si vybavuje, že ta zpráva na ně dolehla jako dusivá peřina. Strýc Sergej je mrtvý. I přes varování před atentátem jel na projížďku v kočáře. U jedné z kremelských bran na jej čekal vrah, mladý, zoufalý socialista. Jeho podomácku vytvořená bomba Sergeje doslova smetla. Jeho žena, překrásná teta Ella, sama prohledávala zbytky kočáru, ale bylo to marné. Sergejovo tělo bylo rozmetáno na kusy. Později o tom Ella vyprávěla své sestře. I o tom, co následovalo.

„Co teď budeš dělat?"

Ella jen bezmocně rozhodí rukama. Vdovský úděl ji zaskočil.

„Netuším. Víš, Alicky, večer se za toho chlapce modlím. Za to, aby se před Pánem pokořil a přijal odpuštění. Chtěla bych ho vidět, chtěla bych pochopit, proč to udělal."

Alix nesouhlasí, pro ni je soucit s vrahem carova strýce zbytečným citem. Zároveň ale chápe, že v srdci andělské Elly není místo pro nenávist. Sdílí s ní její zbožnost, ne ale bezmeznou milost pro atentátníka.

„Myslím, že je to hloupost, jen tě to bude víc bolet. Ať se o něj postará soud."

„Dají mu provaz."

Ella se při té představě otřese.

„Vždyť je to chlapec, zoufalí lidé někdy dělají zoufalé věci. Třeba to, za co podle svého názoru bojuje, není špatné. Co já vím. Měl by ho někdo vyslechnout."

„Tak dost, to nebudu poslouchat," rozzlobí se Alix, „podle téhle logiky příště budou mít právo sáhnout na život samotného cara. Dělej si, co chceš, Ello, ale jsi blázen, když myslíš, že spasíš duši nějakého pobudy z ulice."

„Neměla by sis o lidech tohle myslet," namítne mírně Ella, „spíš se boj vlastní pýchy."

„Myslíš, že jsem pyšná? Ani netušíš, kolik nocí jsem pokorně na kolenou promodlila, aby mi Bůh dal syna. A teď, když ho mám, se den za dnem musím strachovat o jeho život. A když Nicky byl nemocný, kolikrát jsem Pána prosila, aby ho zachránil, i kdyby mě to mělo stát život. Už mi nikdy, Ello, tohle neříkej."

Mně Bůh, sestřičko, žádné děti nedal. V tom je pokora, přijmout i to zlé. Kéž bys byla šťastná s tím, co máš. Krásné děti, manžela, který tě zbožňuje. Tohle všechno bohatství kolem. Co zbylo mě? Prázdné ruce i náruč. Už jen vdova napořád.

Ella už raději mlčí, ale stín jejich rozhovoru nad sestrami zůstane. Jako by se mezi nimi postupně začala rozprostírat propast neporozumění.

Druhý den Ella dojede zpět do Moskvy, kde navštíví atentátníka Ivana Kaljajeva ve vězení. Mladík s ní ale nechce mluvit, odmítne i Bibli, kterou mu velkokněžna přinese. Přesto se ale nevzdává. Poslední návštěva patří carskému švagrovi.

„Vážně tě požádala, abys mu dal milost?" podiví se Alix večer po jejich rozhovoru.

„Vypadala naprosto odhodlaně. Musela bys ji vidět. Věříš, že jsem to málem udělal, ona je tak..." car se zajíkne dojetím.

Jistě, krásná, sladká, andělská Ella, bodne Alix u srdce žárlivost. A Nicky není z rodu netýkavek. Kdyby si před ním klekla, udělal by, co by jí na očích viděl. Přesně takhle reagují všichni muži, aspoň co Alix pamatuje. Jenže u Elly to není koketnost, je tak čistá, že svým kouzle působí nechtěně, aniž o tom možná sama ví.

„Ale nemůžu ho jen tak pustit, v jistých kruzích by to nevypadalo dobře. A navíc Sergej byl můj strýc, tohle jim nemůžeme dovolit."

Alix ho smířlivě pohladí po hřbetu ruky.

„Ona to pochopí."

Zatímco Kaljajev čeká na vynesení hrdelního rozsudku, Ella se rozžehná s životem velkokněžny. Prodá své šperky a za ztržené peníze koupí malou usedlost u Moskvy, kde se rozhodne založit řeholní společenství s charitativní náplní. Sama do něj pak za pár let vstoupí jako jedna z milosrdných sester. S Alix už promluví jedinkrát v životě.