Duchové Ipatěvova domu

Léto - ples

Každoroční maškarní ples se koná v Zimním paláci. Velký sál se rozzáří stovkami světel. Před několika lety nechal car do všech svých sídel zavést elektřinu, takže hosty už neobtěžuje pach svící, které občas zhasnul závan větru. Dámy korzují zavěšené do svých gentlemanů a tiše konverzují. I tak ale sál šumí a hučí jako včelí úl. Hudebníci ladí nástroje. Služebnictvo se snaží na poslední chvíli dozdobit stoly s občerstvením. Všude je možné vidět slavnostní uniformy se zlatými třásněmi na náramenících, kabátce vojáků z kadetky, kteří mají za povinnost nahradit udýchané pány v kole, aby přítomné dámy nezůstaly sedět, a blyštivé medaile a řády. Mezi hosty jsou velvyslanci, ale i členové široké rodiny v čele s carevnou vdovou Marií Fjodorovnou, která důstojně zaujala místo vedle synova trůnu. Všichni očekávají příchod imperátora a jeho rodiny, protože jen tehdy může zábava a tanec opravdu začít. Slavnostní fanfára a přítomní hosté se rovnají do špalíru po obou stranách sálu.

Jaké bude mít carevna šaty? A velkokněžny, jestlipak mezi mladými urozenými pány není nápadník jedné z carových dcer? A carevič, je zdravý? Uvidíme ho dnes? Tolik otázek, tolik natěšených pohledů. A už přicházejí. Carevna v kostýmu Titanie zavěšená do svého manžela, hrdě držící hlavu. Díky podpatkům je o malý kousek vyšší než její muž, což jí dodává panovnickou důstojnost. Carovy modré oči, které někteří považují za chladné a prázdné, jsou dnes rozsvícené úsměvem. Za nimi kráčí carevič. Alexej odmítl veškeré snahy nacpat ho do maškarního kostýmu. Zvolil raději uniformu husarského pluku s vysokou čepicí, kterou drží v podpaží. Jeho kaštanové vlasy se ve světle desítek žárovek lesknou a smutné oči ožívají okouzleným pohledem. A pak velkokněžny. Nejprve Olga. Její křehké postavě sluší kostým Violy z Večeru tříkrálového. Dívka převlečená za chlapce s vlasy staženými do drdolu, v němž se proplétají prameny jejích světlých kadeří. Tatia uhájila nejmilovanější ze Shakespearových hrdinek Julii. Je krásná, aspoň to cítí z pohledů přítomných mužů, kteří donedávna považovali patnáctileté děvčátko za odrostlé, nohaté dítě. Její vysoká, štíhlá postava dodává tragické hrdince na půvabu. Má rozpuštěné vlasy ozdobené jen perlovou síťkou a splývavé šaty ve stylu rané renesance. Marie, okatá, modrooká dívenka, spokojená jako vždy sama se sebou, vše hltá s nadšením svých 13 let. Sestry jí přisoudily kostým elfa, který zatvrzele odmítal Alexej, ale v jejím podání je pohádková bytost ze Snu noci svatojánské rozkošným stvořením. Anastázie byla se svým Pukem od počátku svolná, teď jí nezbedné oči jezdí po sále a v její hlavičce vznikají roztodivné nápady, čím by nezbeda Puk mohl oživit plesové veselí.

Rodina pomalu prochází mezi hosty, kteří úklonou či salutováním vzdávají panovníkovi úctu. Strýc Míša posílá neteřím laškovnou pusu a milovaná teta Olga široký úsměv, který jí děvčata oplácejí. Nikolaj pomůže své ženě do schodů, děvčata usedají na židle po jejich boku a malý Alexej přes přísné pohledy rodičů zaujme místo na schodech, které vedou k trůnu. Car si vymění úsměv s matkou a pokyne hudebníkům.

Jako na povel sálem zavíří tanečníci a vše se smísí do blyštivého mumraje. Nejprve valčík, pak polka, děvčata netrpělivě žmoulají své taneční pořádky a čekají, který z přítomných mladíků je vyzve jako první.

„Támhle je kníže Jusupov," šeptá Tatia Olze, která sebou při vyslovení jeho jména maličko trhne. Vzpomínku na podivné dostaveníčko v parku nedokázala vyhnat z hlavy. Tatia jako by četla její myšlenky.

„Ne Felix, Nikolaj, jeho bratr."

Olenka si oddychne.

„Tak to jo, je docela hezký, ne?"