Léto - dopis

43 9 0
                                    

Milý Andreji Michailoviči,

dovoluju si Vás tak oslovit, protože jste opravdu můj milý. Věřte mi, není to z mé strany jen zdvořilostní fráze, o které pisatel ani nepřemýšlí. Snad Vás nepohorší, že se tak otevřeně vyznávám ze svých citů, ale trochu mě k tomu opravňuje mé jméno. Skutečně mě rodiče pojmenovali po Oněginově Tatianě, která také svému drahému vyznala lásku jako první dopisem. Vím, že se tak stejně jako ona vystavuje odmítnutí, ale jsem si jista, že jsem ve Vašich očích nacházela totéž, co cítím já. A jistě není náhoda, že Papá v době, kdy byl ještě pouhým carevičem, sehrál nádherný Puškinův příběh po boku mé tety Elly, která musela být vskutku okouzlující Tatianou. Možná byl tehdy do ní chlapecky zamilovaný, protože když vytáhneme fotku z onoho představení, Mamá nevypadá dvakrát potěšená a cítím v tom i malý osten žárlivosti.

Vánoce byly klidné a pokojné, všichni probírali chystanou svatbu mé sestřenice Iriny a prince Jusupova, ze které Papá nemá dvakrát radost, ale teta Xenia je šťastná, že si její dcera bere nejbohatšího šlechtice v zemi. Jako by na tom záleželo. Sám jste mi vyprávěl, že Vaše rodina je chudá, a věřte, je mi to úplně jedno. Já osobně taky nemám Felixe Jusupova nijak zvlášť v lásce. Působí na mě poněkud zženštile, což mě spíše odpuzuje. A je tu ještě jedna věc, odpusťte, že se nechávám strhnout ke dvorským klepům, ale říká se o něm, že ho ženy nepřitahují, jestli chápete, jak to myslím. Mezi ním a bratrancem Dimitrijem Pavlovičem je jakýsi podivný vztah, který neumím popsat a ani tomu nechci raději rozumět, protože je mi stydno na to jen pomyslet.

Stále na Vás myslím, jak se máte Vy a Vaše rodina, a nemůžu se dočkat, až Vám skončí dovolená a znovu se vrátíte sem k nám do Carského Sela. Každý den chodím k bráně a představuju si, že stojíte ve strážní budce, brzy Vám skončí služba a budeme se moci jít projít. Také jsem velmi toužila koupit Vám nějaký dárek, ale možná Vás překvapí, že velkokněžna jako já je na tom s hotovostí ještě hůř než vy. Všechno, co potřebujeme, dostaneme, a malé kapesné většinou padne na dobročinné účely. Takže jsem v kasičce našla všeho všudy tři rubly a deset kopějek, které jsem jako malá našla na schodech Aničkovova a paláce a dodnes je schovávala. Přemluvila jsem přítelkyni Mamá Nastinku Hendrikovou, aby se mnou vyrazila na vyjížďku a já Vám mohla koupit aspoň něco malého. V jednom rozkošném cukrářství měli čokoládu a na obale považte byl můj portrét. Úplně jsem zapomněla, že něco takového vyrobili. Stála dva rubly a ten milý starý pán mi ji ještě nádherně zabalil. Pořád se na mě díval a pak povídá: „Mladá dámo, víte, že jste té dívence na obalu dost podobná?" Chudák, vůbec by ho nenapadlo, že k němu přišla nakupovat opravdová velkokněžna. Ještě jsem Vám k tomu všemu něco vlastnoručně vyrobeného, abyste měl taky nějaké překvapení. Už se těším, až Vám budu moci celý dárek předat.

Vlasy už mi maličko dorostly. Začínají se mi nad ušima kroutit, přesně jako jsem chtěla. Mamá zprvu vůbec nesouhlasila s tím, že si je nechci nechat dorůst do původní délky, ale pak povolila. Skoro vám, mužům, závidím vaše krátké vlasy. Je to taková úleva nemuset ráno strávit půl hodiny před zrcadlem. Pořád vypadám jako hodně vytáhlý a vyhublý kluk. Papá mi z legrace přikázal, že už nesmím růst, protože bych jinak byla vyšší než on, a to se nesluší. I tak už převyšuju všechny sestry, o Ljoškovi ani nemluvě. Všechno na mě teď visí, takže mi Mamá nechává ušít nové šaty a pořád mě hlídá, jestli jím. Zatím ale jediný, kdo se z rodiny zakulacuje, je Nasťa. Nejspíš to mají na svědomí všechny ty sladkosti, které denně spořádá. Prý z toho vyroste, ale zatím to vypadá, že z nás čtyř bude asi nejmenší. Ljoška už se taky vytahuje do výšky, úplně se nám mění před očima. Stále hůř snáší, když ho kvůli špatnému zdraví musí někdo nosit, a po pravdě se mu ani nedivím. Není to pro chlapce jeho věku právě důstojné. Rodiče mu stále odmítají dát vytoužení kolo, aby se nezranil, což je častým námětem sporu. Děrevěnko, to je ten námořník, který Ljošku hlídá, vymyslel takový zlepšovák. Na předek svého kola namontoval sedátko a takhle mohou oba jezdit společně.

Marie a Olga jsou naštěstí obě v pořádku. Olenka je teď Ljoškovou oblíbenkyní, kdykoliv může, jde k ní a přitulí se. Asi to dělá její mírná a tichá povaha, pro kterou ji každý má rád. Marie se tentokrát asi opravdu zamilovala do prince Vladimira Paleye. Musím říct, že je to skutečně kouzelný chlapce, v deseti letech mluvil pěti jazyky a ve dvanácti už psal romány a básně. Je taky hodně pohledný a má velmi milou povahu. Jediným problémem zůstává, že Vladimir se narodil jako nemanželské dítě velkoknížete Pavla Alexandroviče ještě v době, kdy Vladimirova matka byla vdaná za svého prvního manžela. Vzali se teprve tři roky po jeho narození, takže někteří lidé u dvora na ně hledí skrz prsty. Nejvíce asi Vladimirovi nevlastní sourozenci, o Dimitriji Pavlovičovi jsem Vám už ostatně psala. Točí se občas kolem naší Olenky, ale ta dobře ví, co je zač. Nemyslete si z toho, co jsem napsala, že Mariina nápadníka nějak nezdravě obdivuju. Jen musím říct, že ze všech jejích oblíbenců je tenhle skutečně nejlepší a znamenitě se k sobě hodí.

Všude se také mluví o válce. Nedej Bůh, aby nastala a vy jste musel narukovat. Umřela bych strachem. Papá říká, že válka je až krajní možnost, sám je proti, ale lidé okolo hlavního štábu jsou jiného názoru a neustále papuškovi připomínají spojenecké závazky se Srbskem, Brity a Francouzi. Mamá jako vnučka královny Viktorie si také myslí, že vztahy s Anglií jsou velmi důležité, a přesvědčuje Papá, že válka je nevyhnutelná pro to, aby se vyjasnily vztahy v Evropě. Co mě na tom děsí, je, že náš největší nepřítel Německo je zároveň i matčinou rodnou zemí a vzájemná válka by znamenala, že strýc Ernie i celá jeho rodina by najednou stanuli na druhé straně bojiště. Vůbec si neumím představit, co by to znamenalo.

Za našimi zády se také hodně debatuje o Grigorijovi Jefimoviči Rasputinovi. Ten člověk je snad všude, kam se hneme. Mamá ho často zve na oběd, živě se pak baví o náboženských otázkách a Ljoškově zdraví. Aljoša ho zbožňuje, sestry se k němu chovají se zdvořilým odstupem, ale Mamá hltá nekriticky všechno, co řekne, a dává při tom jen nové podněty ke klepům. Nechtěně jsem vyslechla takové nechutnosti o ní a Rasputinovi, že se mi jejich obsah nechce ani naznačovat. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby k nám nechodil, ale pak si zase vzpomenu na to, co udělal pro Ljošku, a chápu matčinu oddanost. Na lidi kolem sebe působí Grigorij Jefimovič zásadně jen dvojím způsobem. Buď ho uctívají, nebo ho nenávidí. K těm druhým rozhodně patří Felix Jusupov a Dimitrij Pavlovič. Nejspíš proto, že Rasputin prokoukl jejich skutečný poměr. Proslýchá se, že Jusupov byl dokonce Grigorije Jefimoviče několikrát navštívit, nikdo neví, o čem hovořili, ale jeho zášť to jen posílilo.

S tím vším, co se kolem děje, se bojím, že prožíváme poslední klidné s šťastné svátky, a o to více jsem vděčná za svou rodinu. Příští rok oslaví rodiče dvacet let od svatby a Papá je pořád zamilovaný jako kluk. Někdy je to až dojemné, jak Mamá obskakuje a snaží se jí splnit každé přání. Kromě toho je to taky ten nejlepší tatínek na světě. Když jsem byla nemocná, nevynechal jedinou příležitost přijít mě navštívit, i když jsem v horečce byla mimo sebe. A ráno jsem na nočním stolku vždycky nacházela maličké dárečky, vzkazy a kresby.

Snad jsem Vás množstvím svých slov neodradila. Budu se těšit na Vaši případnou odpověď, ale ještě více na Váš příjezd, až mi budete moci vše říct osobně.

Navždy Vaše Tatiana Nikolajevna.

Duchové Ipatěvova domuKde žijí příběhy. Začni objevovat