Organizace Masky

38.

Nabrala jsem pár listů a zvedla je k Viktorovým ústům. „To mě tu hodláš krmit jako děcko?" optal se nedůvěřivě a hleděl na sousto před ním. „Ano, protože ty krabičky nejspíš potom neumyji," postěžovala jsem se a on se zarazil. „Neumývej je prostě je polož někde, tam jasný," řekl vážně až jsem se na něho dívala nechápavě, ale on věděl, jak mi vytrhnout otázku z hlavy. Narval do svých úst porci z hůlek a já musela zase nabrat další. To jídlo je snad živé! Né! No, ták už se přichyť na tu hůlku... prosím! Né! Spadla mi porce zase zpátky do krabičky a Viktor se na mě pořád díval pobaveně. Proč jsem s tím návrhem vůbec přišla? Zase spadla ta rostlina zpátky. Už zbývá pár pádu a nejspíš vylítnu z kůže. Teď se musíš přilepit nebo seberu izolepu a půjde to po zlém. Vyhrožovala jsem v duchu jídlu.

Po posledním kousku jsem si zajásala v duchu a ulevila jsem si, že se už nebudu muset dívat do toho pobaveného obličeje. Popadla jsem v rychlosti krabičky a mířila si to ven, abych nemusela čelit větě, kterou nejspíše měl na srdci. Dveře se otevřeli a v tu ránu ke mně vystřelil hlas: „Musím říct, že ses na konci o něco zlepšilas," zasmál se o dost zdravěji. Za to já byla dotčená, protože si ze mě dělal srandu. Zabručela jsem rozčíleně a šla položit na své místo ty krabičky, které byly pro mě neznámého materiálu. Přece jen bych je mohla umýt... ale to bych taky musela vědět, jak se zde otevírá voda, a kde se vůbec nachází. Zasténala jsem po pomyšlení, že budu muset jít zase zpátky do pokoje, kde se nejspíš bude odehrávat napětí nebo budu ležet a unudím se k smrti.

Povzdechla jsem si, když se otevřeli dveře od pokoje, které jsem zase nemohla najít. Viktor už zase spal, jak zabitý, takže mi nezbývalo nic jiného než si lehnout na postel. Co tu mám dělat?! Zamručela jsem nespokojeně a hleděla na strop. Přestala jsem si všímat okolí, protože nikdo tu nebyl, tedy kromě spící Růženky vedle mě.
Hned jsem sebou trhla, když ke mně pochodovali bosé a těžké nohy, které padali na zem jako malému dítěti, které se to teprve učí. „Tady máš něco na zábavu až se tu neunudíš," uchechtl se a já přemýšlela, jestli mi vidí do hlavy nebo mě někdo vyslyšel mé prosby. „A já si mezi tím někam odskočím." Automaticky jsem se zvedla, protože mi bylo jasně vysvětleno, že půjdu mezi červy, jestli zemře za moji společnosti. „Ne, ty tu zůstaň... nepotřebuji tě u toho," oznámil mi a dal se na odchod svým pomalým krokem. Jakmile se zavřeli dveře hleděla jsem na tu černou placku, která se mi nikdy neotevřela. Nemám přeci jenom za ním jít... Zavrtěla jsem hlavou, aby odehnala ty myšlenky a pocity viny. Už bych potřebovala čerstvý vzduch jinak se tu za chvíli i možná rozbrečím. Otráveně jsem si povzdechla nad moji mysli, zatímco se mě zmocňovala nejistota a strach. Přesto jsem nevěděla proč...

Pohlédla jsem na destičku a hmátla na ní prstem kupodivu se rozsvítila živými barvy, které v dnešní době na displejích nebyly. Celkem mě i překvapilo, že nebyli schopni do toho dát ty své znaky, které se tu objevovali všude. Dokonce jsem za to byla vděčná.
Po několika pátrání jsem zjistila, že žádné hry v tom nejsou, do nastavení mi je odepřeno jít, pouze jsem mohla být na internetu, který byl cenzurovaný ažaž, takže mi nezbývalo nic jiného než se dívat na bezvýznamné stránky, a ještě si pročítat zprávy... což zrovna nebylo přívětivé, když tam bylo video a tato mašinka nevlastnila zvuk, což mě dost štvalo. Vypadá to jak nějaká pokročilá technika, ale zvuk to nemá! Proklínala jsem přístroj pohledem.
Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela ránu. Přemítala jsem, jestli jít za ránou, schovat se nebo zůstat na místě... jenže než jsem si stačila vybrat do pokoje se dopotácel Viktor, který vypadal mokře. Podal mi nádobu s průhlednou tekutinou a zase zapadl na svou postel potom co se napil ty své, kde se místo toho nacházela modrá tekutina. On musí být pořád výjimečný. „Proč jsi mokry?" zeptala jsem se ho, jakmile mu stekla kapka po čele. „Potřeboval jsem se ochladit nic víc," oznámil a nádobu dal vedle své postele na kterou se zase na táhl se zasténáním. Než jsem stačila něco dodat chrápal. A co mám dělat já?!