Organizace Masky

44.

Nepromluvil se mnou ani slovo. Pouze mě vedl chodbami, které vypadali naprosto stejně. „Až ti řeknu budeš mluvit do té doby budeš zticha," rozkázal. Pouze jsem přikývla a beze slova ho následovala. Měla jsem z něho velký respekt, který mi proudil v těle spojen se strachem. Zabočil do dveří, které zase nebyly nějak výjimečný. Zato místnost ano. Všude byla světlá modrá s různými přístroji, které byly většinou vypnuté. Vedle nich vždy stály lůžka, které pomalu nikdo neobýval. Nebyl cítit žádný nemocniční pach naopak bylo cítit několik možných bylinek nebo květin. Mířila jsem za generálem a při cestě jsem zaznamenala na lůžkách tři osoby a následně zalapala po dechu, protože přede mnou leželo známé tělo, Viktora. Bez přemýšlení jsem se rozběhla k lůžku a zírala na jeho obličej, který na pohled bezstarostně spal. Ale pravda byla taková, že ho bolest neskutečně hltala, ale tu se snažil ignorovat, jak jen mohl, protože na sobě nechtěl dát slabost.
Někdo mě stáhl od něho a já se zase ocitla vedle generála, který mě nemilosrdně propaloval. Jeho pohled se vrátil k muži, jenž na sobě měl několik kusů látek. „Jak sám říkal... tato nemoc zničí, kde koho. I on má několik vážných poranění, které by se mohly vyléčit za normálních okolností – ale," skočil mu do řeči generál, „Nevybírejte slova, prostě to řekněte," řekl klidným a pevným hlasem. „Mohu se zeptat, co pro vás znamená?" optal se muž. „Je to dobrý voják a lékař," oznámil nezaujatě generál a propaloval muže. „Takže jako syn vám nepřipadá?" optal se znovu. „Jak vás to napadlo? I když jsem ho vychovával pouze pro mě znamená voják a syn..." pohrdavě se zasmál a pokračoval, „je pro mě, tak na deset procent," uchechtl se. Ale já zaznamenala, že nejspíše nemluví úplnou pravdu. Muž si povzdechl a pokračoval ve svém proslovu: „Takže mám špatnou zprávu," oznámil a generál se napjal, „I – Viktor bude – nebude vojákem 46 Risiki..." „Risiki?" pošeptala jsem si pro sebe a přemýšlela, co to znamená, ale hned mě probral vražedný pohled od generála a nechápavý od muže, ale nějak to nekomentovali. „Dobrá zpráva je, že se z toho asi dostane," skočil do mužových slov generál, „Jak? Když jste mi říkali, že to nikdo nepřežije ani nejsilnější voják?" nevěřícně sledoval muže. „Pro nás všechny je to opravdová záhada... každý den se jeho stav lepší a lepší. Většina si to přikládá k tomu, že pro něho ta bolest a utrpení nic neznamená... naopak si to užívá. Což je samozřejmě blbost. Ale to bylo, než jsme v něm našli látku, jež nemůžu pochopit... nedává mi smysl. Neznámé byliny a rostliny jako on a jejich účinky. Máme kolem toho minimum znalostí, jak víte. Ale jedno je jistý, že v sobě má nějakou látku, jež mu momentálně proudí tělem... může to být nějaká ta rostlina anebo něco, co se nachází v jeho těle, proto jsme odebrali několik vzorků krve, abychom pomohli i jiným," pohlédl na Viktora a zase na generála. „Dobře, takže mám počítat, že se může probudit..." dodal po chvilce ticha generál, zatímco mě se ulevilo všechno to napětí. „On se opravdu probudí sice zesláblý, ale za těch pár dní bude zdraví jako rybička. Ani nepoznáte, že mu něco bylo... protože se nejspíše dají do kupy i všechny orgány," oznámil a podal generálovy otevřenou krabičku, „jsou to všechny věci, co měl u sebe," usmál se na odchod. Chtěl odejít, ale zarazil ho generálův hlas: „Můžu tu něco nechat?" zeptal se a hleděl na muže. „Je to proti pravidlům," usmál se provinile a odešel. I přesto generál vzal do ruky provázek, na němž se houpal pták v kruhu, v kterém byl ještě trojúhelník. Vložil ho do jeho velké ruky, kterou stiskl a schoval ji zase pod peřinu.