Organizace Masky

42.

Pohlédl na mě nespokojeným pohledem: „A co si myslíš, že jsme?" Otázka na otázku... bože... „Někdo, kdo pracuje u vlády," podala jsem pevným hlasem za to moje hlava byla neklidná bublina. Muž se začal nepříjemně smát a hned na mě pohlédl: „Kdyby to byla pravda nehledali by nás, jak nějakou zvěřinu... spíš jim kazíme jejich plány," uchechtl se na mě. A pohlédl za mě, kde se otevřeli dveře, takže můj pohled tam zamířil též.
Stál v nich bledý muž, který vlastnil na levé části čela tetovaní. „Generále," položil si ukazováček spolu s prostředníčkem na čelo a hned zase položil ruku ke svému tělu. „Kiliaitiki se zítra zde objeví, aby se naučil spoustu věcí, takže na rozkaz Vikieixi zde máte pobýt na chvíli, než se vrátíte zpět," prohlásil a díval se pořád na muže. Hleděla jsem na něho a všimla si, jak mu začíná černá tekutina téct z nosu. „Vyřiď Vikieixi, že se na mě může spolehnout. A až tam budeš, tak si skoč k Doktorovi, jinak ti ještě víc rozmlátím tvůj nos," dodal tvrdým hlasem generál. Muž ve dveřích rychle přikývl položil zase na čelo prsty a vypařil se.
Dávala jsem si do kupy tu tekutinu, kterou kašlal Viktor a tomuto muži tekla z nosu, ale potřebovala jsem jistotu k mé myšlence. Zahlédla jsem na stole svítivý proužek, který vypadal ostře. Rychle jsem ho popadla a hodlala ho bodnout. Jenže mi v tom zabránila jeho ruka. Cítila jsem, jak mě štípe ruka. Nejspíše byl celý ostrý. Nehodlala jsem to vzdát namířila jsem druhou rukou směrem k ostré věci.
Splnilo se mi přání, aby mi tu druhou chytl taky. „Jsi hloupá," nedořekl větu, protože ostrá lesknoucí se věc projela přes šedou látku až na jeho kůži, která se zviditelnila kvůli díře a mě se naskytl pohled na černou tekutinu jež vytékala z místa, kde ho projela ta ostrá věc. Vykulila jsem oči a pohlédla vyděšeně na muže. V mé hlavě bylo prázdno pouze jsem se zmohla na jedinou větu: „C – co jste zač?" vykoktala jsem a on se na mě zamračil a mrštil se mnou dozadu až jsem z toho upadla na zem. Přibližoval se ke mně a já předním lezla dozadu, abychom se nikdy k sobě nepřiblížili, ale zeď vzadu byla nejspíše proti. Celá jsem se klepala od strachu, když si jeho mohutná a vysoká postava klekala přede mnou, aby mi mohl pohlédnout do očí. Na sucho jsem polkla a hleděla na něho. „Ženská štveš mě. Teď se budu muset převlékat..." zabručel nespokojeně a směrem k díře u jeho rukávu. Pohlédl zase směrem ke mně a zkoumal každičký kousíček mé tváře. „K – kdo jste?" vykoktala jsem ze sebe po dlouhém tichu. Objevil se mu na tváři zlomyslný úsměv a natáhl ruku k mému obličeji. Ucukla jsem strachem hlavou, ale i tak jsem neunikla ruce, která vzala mezi prsty prameny vlasů, které mi lechtaly tvář. Strčil mi je za ucho a zase ji vrátil ke svému tělu. To mě chce znásilnit? „Co s tebou budu dělat ženská?" povzdechl si a pohlédl na dveře, které byly zavřené. Vstal do své obří postavy a pohlédl seshora na mě. „Já se půjdu převlíknout a tebe mezi tím dovedu do sprch... nehodlám se dívat na ženskou, která je celá upatlaná od – krve," objevil se mu na tváři úšklebek. Dělá si srandu?! Nejspíš jsem mu udělala problémy a on tu rozebírá můj vzhled... počkat vzhled?! Kdy jsem se naposledy vůbec koupala? Vytřeštila jsem oči. Zatímco mi mezitím popadl za paži a táhl někam do neznáma.

Opravdu mě hodil do nějaké místnosti, kam vstoupila žena a pohlédla na mě. „Sundej to ze sebe," rozkázala a já na ní vytřeštila oči. Nehodlám se tu svlékat, tak jsem stála jako tvrdé Y a hleděla na ní.„Pokud tak neuděláš půjde to silou zlatíčko," řekla mile. „Proč, prostě nemůžu mít soukromí?" odfrkla jsem si pod nos a žena se začala nahlas smát. „Tak dělej, jinak si pro tebe přijde sám generál a budeš tu s ním," usmála se nad tou představou. Neochotně jsem si sundala oblečení a celá se zakryla rukami. Nad tím se pohrdavě uchechtla a poručila mi ji následovat.
Dovedla mě do místnosti, kde bylo několik kabinek do jedné z nich mě zavedla.„Sem položíš ruku," ukázala na malinkou destičku ve zdi. „Umyje tě to do čistoty," oznámila a odešla pryč z kabiny, kterou zavřela. V hlavě se mi odehrávala druhá válka, kde místo vody pouštěli plyn. Stála jsem omráčená na jednom místě až jsem se nakonec odhodlala přiložit ruka na destičku. Voda se začala vynořovat ze všech stran, a i mýdlo z ní. Celý přístroj mě do každičkého kousku umyl a vysušil bez jediné námahy. Celá překvapená a vykulená jsem vyšla z dveří. Podle toho, že u kabinek nikdo nebyl jsem se odhodlala vyjít ven, kde mě svlékla žena. Rukami jsem se skryla a vyšla ven a hned jak se zavřeli dveře jsem zkameněla. Protože přede mnou seděl na židli bělovlasý muž, který zkoumal nějakou tyčku. Chtěla jsem se vrátit, ale to bych musela pustit jednu ruku z těla a momentálně to nepřipadalo v úvahu, protože na mě hleděl muž, který mi zrovna nepřipadal vhodný na tuto scénu. Na sucho jsem polkla a hleděla na ty fialové oči, které si mě pořád prohlíží odzdola nahoru se šibalským a hravým úsměvem. „Musíš jít sem pro oblečení. Ono ti samo nepřilítne," usmál se nedočkavě očima na mně. Kývla jsem pomalu a hleděla jsem na místo kam ukázal. Celou cestu k oblečení jsem klela, protože to oblečení bylo vedle něho.