Organizace Masky

40.

Už uběhlo několik dní a nic se nezměnilo... dokonce jsem se mu odvážila dát ty druhé. Ale to taky nezabíralo... místo toho pořád byl mimo a já se ptala, kde sakra jsou. To jsou ty jejich slavnosti rok nebo, co?
Hrála jsem si na té černé destičce a snažila se dostat do nastavení, což se mi nepovedlo, protože na mě vyskočili ty podivné znaky, kterým jsem nerozuměla a rozumět ani nebudu. Jenže jsem omylem narazila na složku, která vůbec nebyla zabezpečená a obsahovala podivné soubory, které byly napsaný těmi znaky, ale i tak mi to nedalo a rozklikla jsem jednu z těch dalších složek. Kupodivu mi sám přístroj nabídl čtení v originálu nebo v překladu do cizího jazyka. Samozřejmě jsem zmáčkla na svůj rodný jazyk a celý se mi to přeložilo do srozumitelných vět. Celý jsem to v rychlosti projela, protože tam snad byla každá osoba na této planetě... jméno, rok narození, pracoviště, bydliště, rodina, dokonce i jejich zdravotní stav... prostě všechno. Hledala jsem své jméno, které jsem nemohla najít, ale nakonec jsem přeci jen na něho narazila.

Jméno: Anastázie Třeštíková
Narozená: 25.1. 2039 (9 125 rsk)

Přeskočila jsem celý výpis, protože to celé jsem už dávno znala nazpaměť. Přečetla jsem informace a zastavila se vykulená z celého výpisu mého života. Bylo tam vše... o mé šikaně i o požádaní o pomoc. Celá nespokojená jsem četla každý můj krok. Chyby i úspěchy. I to, jak jsem se snažila dostat sem, ale co mě víc zaujalo byl nápis: Posouzení. Neodolala jsem a přečetla si to s neskrývaným zájmem.

Podle dnešního sledování dne 157 rsk, kdy vyvolala konflikt a následně odešla je zřejmé, že se připojila k odporu nebo k němu byla donucená. Podle toho, že byla šikanovaná se vyvrací možnost, že by byla konfliktní člověk, který řeší násilným způsobem konflikty. (Po alkoholu není agresivní. Spíše až moc šťastná osoba, která neví, kdy se přestat smát. Dokonce se smála tomu, že někomu spadla sklenička, ale když nastala rvačka zdrhla pryč.) Já si mám, co pamatovat, co jsem dělala ožralá a oni mi to tu vypíšou! Do prdele, když oni jsou šmíraci celého světa!
Den 195 rsk. Je u nás už několik dní a neustále reaguje jinak než ostatní. Nemůžeme zjistit proč, reaguje na Ydlao jinak. Místo, aby šílela, bála se, psychicky se rmoutila a sem tam odporovala. Místo toho je čilá usměvavá, upovídaná dokonce nemá problém spát. Z nudy ji jenom trhlo v hlavě, takže počítala podle informací se dostala k číslu 958 601 za kolik dní je nám neznámo. Nikdo to nehlídal. S Daltk se hádá a pošťuchuje jako by byli kamarádi. S Inkem vychází až moc dobře na to, že je to Inko.

Celé to bylo strašně dlouhé až se mi z toho udělal knedlík v krku. Nikdy jsem netušila totiž, že by mohli vlastnit všechny informace a k tomu si dělat poznámky. Sice jsem nevěděla, co to vše znamená, ale jedno jsem věděla. Až se probere Viktor, tak se odhodlám a budu požadovat odpověď. Dostala jsem se zpátky a našla v další složce několik jazyků, které byly doslova vypsaný jako v učebnici ze školy. Což mě absolutně nezajímalo. Zmáčkla jsem na další a hleděla otevřenou pusou na celou řadu jmen, které vlastnily různé planety. Nechápala jsem, co to značí,protože lidstvo ještě nevystoupilo do světa vesmíru a už mimo planety naší soustavy. Sem tam našli jinou planetu, ale byla to jedna velká záhada. Vrátila jsem se zpět, protože mě nezajímali podmínky planet. Poslední dvě složky obsahovali různé technologie a rostliny. Jenže ta poslední mě zaujala nejvíc byl tam každý výpis různých jmen, které byly rozdělený do několika skupin s jménem. Vždy pod číslem jejich skupiny byly fotky, členů a u nich se nacházeli další soubory, které o nich psaly více. Zaujala mě skupina s čísle 489, protože se u ní nacházela fotka muže, který přede mnou ležel. Rozklikla jsem soubor vedle fotky i přesto, že mi nedával smysl název, který vlastnil prapodivné jméno: Inko Fiarend. Stránka se mi nepřekládala. Zkoušela jsem najít, kde, jakou možnost, jak to přeložit, ale nenašla jsem ji. Zbývalo mi jenom hledět na ty prapodivné znaky.Sjížděla jsem pohledem po fotkách, kde se nacházel čím dál menší muž. Za jela jsem na konec celého souboru a hleděla na špinavého malého bělovlasého kluka,který se smál a z očí mu zářilo štěstí, protože stál u dlouhé bělovlasé ženy, která ho držela za ruku.
Nechápala jsem, co se děje pouze jsem hleděla na obrázek, který vypadal nádherně a šťastně. Pohlédla jsem na Viktora a zpátky na dítě na fotce... vůbec si nepodobali. Byli tak odlišný, že by člověk řekl, že ani spolu nemají totožnou krev.