Mellanie ✓

three

...úterý 15:53...

Vešel jsem do studovny, seděla na dřevěné židli a zapisovala si něco do notesu. Nikdo jiný ve třídě nebyl.

,,Ahoj," řekl jsem dost nahlas na to, aby mě slyšela.

,,Dramatický kroužek je na konci chodby." ukázala směr aniž by zvedla pohled od sešitu.

,,Já ale nechodím do dramatického kroužku. Jsem tu správně, ne? Sraz bojovníku za práva lidí, zvířat a přírody?"

Střetli jsme se pohledem a ona zazářila jako sluníčko.

,,Páni, nový člen!! Tady se posaď, ostatní příjdou za chvíli...to je fakt zázrak."

...o pět minut později...

,,To jsme jako všichni?" Porozhlédl jsem se kolem dokola a hledal alespoň nějakého člověka třeba pod lavicí nebo parapetem. Seděli jsme na židlích v kruhu. Opravdu titěrném kruhu. Kolem seděl jeden kluk, kterýmu uši stály, že by to bylo vidět i z Měsíce. Holka, co mohla měřit tak dva metry a jedna, která vážila asi víc než můj táta, který nebyl už dva roky v posilovně. A jeden co vypadal zatím docela normálně, teda když se nebudu dívat na jeho zelené vlasy. Nejsem jako žádnej co soudí lidi hned podle prvního dojmu, ale tahle partička je fakt divná i na mě.

,,A koho si čekal? Zástupy nadšenců, kteří se sotva můžou dostat skrz dveře přes tu tlačenici? Už dva roky jsme tu neměli novýho člena, což je vlastě od jeho založení. Jsme nejméně početný klub na týhle škole a to tady Isaak ještě ke všemu dostává každej druhej měsíc angínu." vychrlila tlusťoška neuvěřitelnou rychlostí a já jsem zůstal jenom zírat.

,,Já to nemyslel zle, jenom jsem prostě čekal tak o pět nebo šest lidí víc," vysvětlil jsem.

,,Nechci vám skákat do řeči, ale měli bychom pohnout, za třicet minut mi jede autobus," prohlásily zelené vlasy a já se donutil k tomu, abych tu přes to všechno vydržel. Mohl bych opravdu brát za svoje splněné celoživotní poslání už to, že sedím půl metru od Mellanie. Jo, půl metru, i to je uspokojující.

,,Dobře... takže k minulému nápadu. Emmo, byla jsi v tom útulku?" zeptala se Mell vysoké blondýnky, která byla jako vystřižená z pohádky o dlouhém, širokém a bystrozrakém.

,,Jo, a tady to mám zapsaný," zašeptala ta holka tak potichu, že jsem skoro neslyšel, co říkala.

Mell si prohlížela popsané stránky. Byla krásná. Na sobě měla pruhované tričko a světle hnědé vlasy jí splývaly na ramenou. Všimla si, že ji pozoruju, usmála se na mě a něco v textu podtrhla.

,,Mluvil někdo z vás s ředitelem?"

,,Ne, ale já to klidně udělám," přihlásila se ta tlusťoška. Nevím jak se jmenuje.

,,To je od tebe hezké, ale radši to udělám já," zkřivila rty Mell a na tváři se jí objevil omluvný výraz. Ta holka to nejspíš pochopila. Představa, jak světelnou rychlostí prská na ředitele, mě sice láká, ale být jím, tak bych ji hned potom vykázal za hranice státu.

Tahle půl hodina by se zdála jako nekonečná, kdyby tam nebyla ona, ale mám štěstí, že nevede třeba klub pedikúry (ano, i ten na týhle škole existuje), protože pak bych dosáhl přesvědčení, že tenhle život nemá smysl.

Potom, co skončilo "zasedání", zmizela dřív, než jsem se jí stihl zeptat, jestli nechce doprovodit domů.