Mellanie ✓

eleven

,,V mladších prvohorách to byly útvary Perm a Karbon. To si musíš prostě zapamatovat. Karbon byl před 354 miliony lety a Perm byl před 298 miliony lety, chápeš? To není latka na pochopení principu, musíš si k tomu někdy sednout a naučit se to," řekla jsem a snažila se nevnímat jeho hraný spánek.

,,Jaká významná geologická událost se stala před 140 miliony lety?"

Pokrčil rameny a zívnul.

,,No ták, to bude určitě v tom velikém testu, co budem psát. Bylo to v druhohorách. To přece musíš vědět," zamračila jsem se a skousla si ret, abych se víc soustředila.

,,Nevím."

,,Na Zem dopadl velký meteorit," řekla jsem a z mého hlasu nebylo poznat žádné nadšení.

,,A proč to musím vědět, když je jednadvacáté století a tohle se stalo před stovkami miliony let?" odmlčel se a znovu si položil hlavu na desku stolu.

,,Protože kdyby se to nestalo, tak by lidé možná nikdy neexistovali."

,,Takže by neexistovala ani biologie."

,,Jak chceš. Já taky můžu odejít a ty by sis to musel udělat sám. Udělala jsem si teď čas místo toho, abych se já připravovala do školy a ty mě tu dáváš za vinu, že ti pomáhám? "

Prolistovala jsem sešitem a hledala další důležité výpisky.

,,Co to je?" zastavil mě Philip a ukázal na moje náčrty na okrajích stránek.

,,Nic," odsekla jsem a rychle sešit zavřela.

,,Ty si kreslíš o hodinách postavičky?" rozesmál se. Mě to ale moc vtipné nepřišlo. Proč se chová jako idiot?

,,No a co," začala jsem urychleně balit učení do své tašky.

,,Jenomže to je divný," znovu se rozesmál.

,,Hele já jdu. Jestli tu jsem jenom proto, aby ses mi smál, tak tady vůbec nemusím být," řekla jsem s vážnou tváří, zastrčila si pramen vlasů za ucho, vzala si batoh a boty a rychle seběhla ze schodů.

Dole jsem si nazula tenisky a vyběhla z jeho domu dřív, než mě stihl zastavit. Teď jsem na něho neměla náladu.

...

Ve škole jsem byla tentokrát hodně mimo. Odříkala jsem prezentaci jako básničku a pak už jsem byla duchem nepřítomná. Možná, že by se mi třeba omluvil, kdybych tam bývala chvíli zůstala. A nebo taky ne. Byla bych jenom za blbce.

Chtěla jsem abychom se pak potkali třeba na chodbě a on se mi omluvil, pak bychom zase spolu jeli autobusem a společně si zašli třeba na ledovou tříšť.
Ve výsledku se tak nestalo. Sotva jsem se došourala domů a hodila sebou na postel, kde jsem ve stejné poloze pak strávila další hodinu.

,,Máš mě doprovodit na fotbal," zakřičel na mě bráška zezdola.

,,A co kouzelné slovíčko!" donutila jsem se vyhoupnout do sedu.

Vyšel na horu a zavelel: ,,Čáry máry, zvedej se a jdem!"

Fakt nevím jak takovej ďáblík jako je on může být mým bratrem. Totiž, jako jediný ví, že nechodím do knihovny dělat si úkoly, ale většinou se scházím s Philipem. Jak na to přišel? Slyšel můj telefonát z koupelny, kdy jsem neměla žádné tušení, že je poblíž. A teď mě kvůli tomu vydírá už asi sedmý den. Nechci aby si rodiče mysleli, že škola není na mém prvním místě. Mamce je to jedno, jen když nemám známky horší jak dvojka, zato táta je vysokoškolský učitel a tomu to vážně jedno není. Nejsem zrovna moc do toho učení zapálená. Vůbec mě to nebaví a ty dvojky dostávám tvrdou dřinou. Chtěla bych mít známky lepší, ale nejsem žádnej génius jako táta. Všechno nejde samo.