Mellanie ✓

twenty - nine

Chtěl jsem jí říct, že ji miluju. Fakt chtěl. Prostě na to nemám odvahu. Nevím, ale jsme přátelé, ona to tak bere. Měl bych jí to říct? Teď ne, ještě ne.

"Máš to tu hezké." porozhlédla se po černém pokoji. Nevím, co jí na tom příjde hezké. Můj pokoj, všem vždy připadá až moc depresivní. Nic velkého. Střední místnost jen s jedním oknem, nábytkem z tmavého dřeva a černými záclony i potahem na postel. Moc světla se sem nedostalo.

"Díky. Dáš si vodu, čaj, kafe, džus, nebo něco jiného?"

"Ten džus zní fajn." řekla aniž by přestala obdivovat tátovu sbírku starých mincí.

"Je to tu o dost větší, než ve vašem bytě." pokračovala. Tento týden jsem bydlel u táty, žádné překvapení, že je to tu větší než v malém bytě.

Do pokoje jsem odnesl sklenice s pitím a misku popcornu.

"Sedni si sem," ukázal jsem na postel," ale teda jestli nechceš, klidně přinesu z jídelny druhou židli.

"Ne, to je úplně v pohodě, jsem zvyklá dívat se na filmy z postele." usmála se a sedla si na měkkou matraci.

Zapl jsem notebook a pustil film. Opřel jsem se o zeď, jelikož moje postel byla na rohu pokoje. Chvíli se nic nedělo. Mell byla v pohodě.

Film byl o tom, jak se parta přátel vydala na chatu. Byla uprostřed nějakého lesa, ten horor jsem viděl už mnohokrát.

Zatím tam byly celkem nudné scénky.

Zadíval jsem se na Mell, byla vnořená do děje a celkem i napjatá.

"Tohohle kluka jsem nikdy neměl moc rád." řekl jsem a ušklíbl se. Ještě že tam umře jako první. "Je to blbec."

"Podle čeho usuzuješ? Je celkem pohledný."

"To pochopíš za chvíli, koukej."

Než se začalo v příběhu konečně něco dít, málem jsem usnul.

"Proč tam vůbec jezdili? Vždyť ta chata je strašidelná už sama od sebe." poznamenala.

Když se chystali jít spát, otevřely se dveře. Bylo úplně slyšet, jak Mell hlasitě vydechuje. Ten kluk, ano, ten, se šel podívat, a když už byl skoro u těch dveří, vyskočila z nich příšera. S rozřízlým úsměvem, protáhlým hubeným krkem a vytřeštěnýma očima. Všichni se rozkřičeli a Mell sebou prudce ucukla.

Všichni kromě toho kluka se zabarikádovali v zadní místnosti, on už to nestihl. Slyšeli za dveřmi jeho řev, jak ho ta příšera zabíjí. Nakonec jeho řev přestal a nastalo ticho. Všichni měli vyděšené výrazy a byl slyšet jejich dech. Kroky se přibližovali ke dveřím. Mell instinktivně popadla polštář a zakryla si jím obličej. Byla hodně vyděšená, dost podobně jako ty teenageři. Naštěstí ta jedna holka neváhala a otevřela okno, vyskočila z něho. Začala hrát ta dramatická hudba v pozadí a všichni rychle vyskakovali z okna za ní. Nebylo to vysoko, jen asi metr. Když vyskakovala poslední a nejmladší, obluda se dostala dovnitř. Těsně ta holka zabouchla okno a když utíkala pryč, viděla ten dost ohavný a strašidelný výraz bestie sápající se na okno.

"Panebože..." přitiskla si Mell polštář blíž k tváři a měla co nejvíc zavřené oči.

"Takhle nic neuvidíš." podotkl jsem.

"Radši to ani vidět nechci. Jestli se na něco podobnýho koukal tehdy Isaak tak už vím, jak se asi musel pak cítit."

"Ale jdi, zas tak strašidelný to není."

Očkem zabloudila k obrazovce a nakonec se pár minut vydržela dívat. Když ale uviděla, že obluda vyběhla z chaty ven a desetkrát větší rychlostí se rozeběhla za nimi, hrozně se vylekala a pevně mi stiskla ruku. Zastavil se mi dech, ale ona si toho nevšimla. Oči měla na obrazovce a byla připravená kdykoli si přitisknout polštář znovu k obličeji.

"Přidejte. To neumí běžet rychleji?!" vykřikla a já se docela divil, že to tak moc prožívá.

Poslední a nejmladší je nestíhala, docházely jí síly a ta obluda byla už skoro u nich. Najednou ta holka zakopla. Mě osobně to nepřekvapilo ale Mell mi pevněji chytla ruku a obličej si zabořila do mé hrudi.

"Nechci to vidět. Nechci to vidět..."