Mellanie ✓

twenty - two

"Čekala jsem na tebe před školou." začala jsem a přistoupila k němu. Došla jsem právě k zastávce, kdy jsem se před chvílí rozhodla, že na něho už dál čekat nebudu. K mému překvapení stál na autobusové zastávce pod korunou stromu ve stínu se sluchátky v uších.

"Jak jsem měl vědět, že na mě čekáš, když sis povídala s Loyem..." zamračil se. Slušelo mu to víc, když se usmíval.

"Tak to mi je vážně líto, že jsi na mě naštvaný." řekla jsem ironicky a zahleděla se do dálky.

Nic neříkal. Přišlo mi to podivné, vzhledem k jeho zprávě. Chtěl mi něco říct a když k tomu má příležitost, tak mlčí.

"Proč se mnou najednou nemluvíš?"

"Nemám na to náladu." odsekl. Na zastávku právě přijížděl autobus s číslem třicet jedna a Philip do něho nastoupil. Dobře věděl, že já tímhle autobusem jet nemůžu, protože zabočuje na špatnou stranu. Ale on měl tolik možností, protože jeho směrem jedou vlastně všechny.

Zavřely se za ním dveře a on se na mě ani nepodíval. Má k takovéhle náladě vůbec nějaký důvod?

...

Doma mě překvapil nepořádek. Ne že bych ho úplně nečekala, ale i tak jsem z něho byla na nervy. Rodiče byli doma i s Isaakem, který si připravoval spálené lívance ( bylo to poznat po tom smradu, hned jakmile jsem vešla do domu )

Po dvaadvacetici minutách jsem už byla celá ulepkaná od čokoládové zmrzliny. Rodiče večer odvezli Isaaka na zápas, kde zůstali fandit, já se vymluvila, že mám ještě spoustu práce do školy. Často jezdím na bráchovy zápasy spolu s nimi a zůstávám tam přes dvě hodiny, ale dnes jsem byla natolik vyčerpaná že bych na tribunách usnula.

Natáhla jsem se na gauč a zachumlala do deky. Zapla jsem si seriál a dívala se do té doby než jsem usnula.

...

Zazvonilo na hodinu a já litovala, že jsem se včera neučila. Byla jsem zkoušená u tabule a naše učitelka měla zrovna v tento den náladu mučit nevinné děti. Snažila jsem se si vzpomenout na datum úmrtí Caesara, ale jediný co jsem měla v hlavě byla slova která vyslovil. 'I ty Brute.'

Nakonec jsem odcházela od katedry s horší trojkou a už jsem věděla, že mě doma kvůli tomu čeká alespoň tříhodinový proslov od táty, že budu nevzdělaná a že budu vytírat zachodový mísy a podobně.

Kličkovala jsem davem studentů a snažila se prodrat ke své skříňce. V dálce jsem viděla postávat Philipa. Dřív než jsem se odhodlala vyjít k němu, tak on se vydal mým směrem.

"Ahoj." pozdravila jsem ho asi ne moc nahlas, ale on to naštěstí slyšel.

"Čau."

"Ehm. Máš po škole čas? Já nemám nic a nejspíš bych se i nudila-" nadechla jsem se, že budu pokračovat, ale on mi skočil do řeči.

"Ne...promiň, dneska už mám něco domluvenýho." semkl rty k sobě a já si stiskla učebnice blíž k hrudi.

"Jo. Jasně. Tak. Ahoj." vydolovala jsem ze sebe a rychle ho obešla.

Uvažovala jsem nad tím, že si po vyučování skočím pro něco k pití.

Rychle jsem vběhla do třídy společně se zvonkem a sedla si do poslední lavice. Když vcházel učitel, ještě jsem si připravovala věci na hodinu, což on z duše nesnášel. Schytala jsem pětiminutové pokárání a i když jsem uvedla celkem slušnou výmluvu, musela jsem si za trest napsat dvě stránky příkladů jako domácí práci na víkend.

Nenáviděla jsem tenhle den. Už ráno jsem zaspala, pak mi ujel autobus, zapomněla jsem si úkol do fyziky, dostala jsem trojku z dějáku a teď tohle v matice.

Naopak jsem byla šťastná když jsem konečně vyběhla ze školní budovy. Pět minut jsem šla městem a hledala nejbližší kavárnu. Našla jsem ji za pár bloky. Přemítala jsem, jakou kávu si dám. Zatlačila jsem na vchodové dveře a naštěstí si rychle všimla party kluků u bočního stolu. Mezi nimi byl i Philip s Loyem. Rychle jsem vyšla ven dřív než si mě všimnou a rozeběhla se pryč.

...

Seděla jsem na posteli, v ruce jsem svírala rozečtenou knihu a snažila jsem se soustředit na malá písmenka. Už se mi zavíraly oči a já se přemlouvala k tomu, že dočtu alespoň stránku. Ve chvíli kdy jsem knihu zaklapla, mi zabzučel telefon.

19:43

Philip: Couro!