Přál jsem si aby takových chvil bylo víc. Aby se ona usmívala a já tak měl v srdci roj motýlů. Byla tak krásná. Její na dotek hebké vlasy, radostný úsměv, výrazné barevné oči, plné růžové rty a ďolíčky na tvářích. Krásnější dívku jsem nikdy nepotkal. Doteď si připadám jako ve snu. Bože, jak rád bych jí políbil.
I teď, když jsme jedli pizzu za dva dolary, jsem jako upadlý do snu.
...
V noci jsem ležel na posteli a ve snaze usnout jsem byl už u dvousté ovečky. Bylo půl druhé ráno. Vzal jsem mobil a snažil se napsat alespoň jednu smysluplnou větu.
1:33
Philip: snad se zítra uvidíme, potřebuju ti něco říct.
Smsku jsem poslal a nejednou jsem byl na sebe naštvanej. A co ji chceš jako říct, ty debile? Líbíš se mi už strašně dlouho a jsem do tebe zamilovaný? To asi těžko. Měl jsem teď největší chuť si rozbít hlavu o zeď.
Mell ale druhý den ve škole nebyla a ani mi neodpověděla na zprávu. Po škole jsem pak zazvonil u ní doma, ale nikdo mi nepřišel otevřít. Snažil jsem se jí dovolat, ale nebrala to.
Šel jsem domů a zabouchl za sebou dveře. Jen jsem znaveně dopadl na pohovku a nezmohl se na jinou činnost, než zapnout televizi.
_________________________________________Stála jsem u okna a sledovala ho skrz žaluzie. Zazvonil a ohlédl se okolo. Zazvonil po druhé a já přemýšlela, jestli mu mám otevřít. Zazvonil po třetí a naposledy, pak si zabořil ruce do kapes od tmavé mikiny a pomalu odcházel. Naposledy se za dveřmi otočil a pak dál pokračoval v cestě se sklopenou hlavou. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu.
Tehdy ráno jsem se probudila s ukrutnou bolestí břicha. Strávila jsem na záchodě nesčetné minuty zvracením a jakmile se rodiče probudili, pomohli mi a já tak celý den strávila s teplým obvazem na břiše.
Možná jsem mu mohla otevřít, ale jeho zpráva mě trochu vyděsila. Taky bych mu nejradši něco řekla. Ale teď jsem se mu najednou nemohla podívat do očí. Chci mu to říct, ale jako by se to ve mě sevřelo a chtělo, abych se mu vyhýbala. Vždy když ho vidím nebo cítím na sobě jeho pohled, rozbuší se mi srdce. A ten pocit je krásný. Ale je taky slabý, když ten překrásný pocit mám, připadám si zranitelná. Stačí málo a mohl by mi ublížit. Tak kvůli tomu to je? Nechci aby mě ranil?
_________________________________________
Teď tam stála. Ve žlutém tričku, modrých džínách a z vlasů měla upletený cop.
,,Včera jsem tě hledal a nezvedala jsi mi telefon. Dělo se něco?" zeptal jsem se a ona ke mně obrátila hlavu.
,,Nic, nebylo mi dobře, takže jsem zůstala doma... telefon jsem měla vybitý," řekla a pokrčila rameny.
,,U tebe doma jsem zvonil."
Trochu se zarazila a přemýšlela, co odpoví.
,,Nejspíš jsem zrovna spala a přeslechla to."
No tak Philipe, teď jí to řekni.
,,Promiň už musím na hodinu," vyhrkl jsem urychleně a rozešel se pryč. Co to ksakru děláš ty idiote? Copak takhle se chová chlap? Zdrhne?!
Stokrát jsem si v duchu nafackoval ale neohlížel se za ní.
Proč jí to neřekneš? Někdy jí to přece říct musíš, ne?
Odpoledne jsem vycházel před školu a trochu se pozastavil, když jsem viděl Mell, jak seděla na zídce a povídala si s Loyem. Neslyšel jsem, o čem si povídali, ale byli zabraní do rozhovoru. Nikdy s ní nikdo kromě mě nepromluvil. Tak proč teď? Měl jsem na Loye vztek, ale snažil jsem se si přiznat, že jsem trapnej. Vážně Philipe, vždyť si spolu jenom povídají. Prošel jsem kolem nich a jel radši domů.
_______________________________________
"Baví tě to? Baví tě mi ubližovat?"
"A víš že docela jo?" uchechtl se.
,,Klidně na tebe můžu zavolat policii," řekla jsem, ale snažila jsem se, aby náš rozhovor vypadal přirozeně. Nechci žádné problémy.
,,Na to nemáš, holčičko. Jsi až moc velký srab. Vyhrožuj si, ale je ti to k ničemu."
,,Když na mě ještě jednou vztáhneš ruku, zažaluju tě za šikanu."
Rozesmál se.
,,Jo jasně," nepřestával se smát. ,,Takovej lůzr jako ty na to nemá."
____________________ ___________________
Chci se jenom omluvit za nějaké překlepy v příběhu. Snažím se to psát gramaticky správně, ale hold nejsem stroj a nebaví mě si to po sobě kontrolovat, takže se omlouvám za případné chyby v textu, které jsou zaviněné nedopatřením.
Jinak. Halelůja!!! Dostala jsem se na školu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pfu. Jsem si dost oddychla. Nebudu muset uklízet záchody nebo something else.
Takže see ya u další kapitoly. Jenom vás chci upozornit, že jsme tak v půlce příběhu.
ČTEŠ
Mellanie ✓
RomanceAni jeden z nich neslyší, jak srdce toho druhého hlasitě a rytmicky bije, když jsou spolu. ... Každý z nich žil svůj vlastní život. Dokud se nesblížili, nevěděli, že bez toho druhého jejich život postrácel smysl. Philip byl přesně ten typ kluka, k...