Mellanie ✓

thirty - two

Byla jsem celou tu dobu hrozně naivní. Jak jsem si jen mohla myslet, že bych to mohla být já?

Nedala jsem najevo svoje zklamání, ale dál jsem o tom přemýšlela.

_________________________________________

Co jsem měl jako říct? Že je to ona? To asi těžko. Co by si o mně pak myslela?

Je to moje kamarádka, nechci aby se to tímhle zvrtlo.

Podíval jsem se jí do tváře. Jako by se snažila skrývat nějaké emoce. Místo toho, aby se mi svěřila, co jí trápí, řekla naprosto obyčejnou otázku.

"Těšíš se?" zeptala se a mě chvíli trvalo, než mi došlo, na co bych se měl asi tak těšit.

"Jasně, nejradši bych tam skočil okamžitě. Divím se, proč před sebou nevidím tu Fatu Morganu. Příšerný vedro."

Upravil jsem si kšiltovku.

Proč jsem měl tu touhu být u ní co nejblíž? Jako by mě svým způsobem přitahovala a já chtěl prolomit ten prostor mezi námi. Tu pomyslnou bariéru. Co je ten zvláštní pocit na hrudi? Ten, co ji svírá? Čím to vlastně je? Jak to, že něco takového můžu cítit? I když nechci, třeba to nechci. Proč to nemůžu ovládat? Třeba jako motorku. Proč si ten pocit dělá, co chce? Proč si jede svým vlastním tempem a to on mě nutí ji obejmout, i když proti tomu právě v tuhle chvíli bojuju? Abych překonal ten přesto krásný pocit.

"Taky bych chtěla." řekla po chvíli.

"Asi tam bude hodně lidí..."

...

"Ty máš fóbii z tobogánů??"

Nebudu lhát. Dost mě to zaskočilo.

"Není to úplně tak fóbie, spíš jen strach. Panická hrůza." nervózně si třela dlaně o sebe a kousala si spodní ret.

"Vždyť je to jen trošku delší skluzavka." ukázal jsem na tobogán natřený světle modrou barvou, šířku měl tak pro jednoho člověka a délku odhadem dvacet metrů i se zatáčkami. Nebyl nikterak dlouhý, ale zase ne tak malý a krátký, aby se Mell odhodlala.

( Pozn. autora: Má tu taky někdo strach z tobogánů, jako já? :D )

Už deset minut jsem jí přemlouval. Na protest si sedla na okraj bazénu a já věděl, že teď už to vůbec nemá smysl.

Měla mokré vlasy, které nebyly světlé jako obvykle, ale měla je tmavé. Tmavé a splihlé. Kapky vody se jí kutálely po oblečeji a dál si razili cestu po jejím těle. Měla na sobě pruhované modrobílé dvoudílné plavky.

Divil jsem se, že tu nebylo tak přeplněno, jako jindy. Na trávě seděly rodiny s dětmi. Všude okolo byl dětský řev a pláč, jásot lidí a zvuk rozrážející hladiny. Lidé se smáli a užívali si. My dva jsme mlčeli. Nakonec jsem se nabídl, že dojdu pro vanilkovou zmrzlinu a odešel jsem ke stánku s občerstvením.

_________________________________________

Jako by si nevšímal pohledů holek kolem něho. Byl mimo realitu. Ostatní dívky se na něho zasněně dívali a probodávali jeho tělo pohledem. Aby vám ty oči nevypadly z důlků!

Proč se ale taky divím. Vždyť má určitě plnou hlavu té holky, kterou má rád. Musím to respektovat a okamžitě všechno vypustit z hlavy.

Skočila jsem do příjemně chladivé vody a vyplavala na hladinu. Proplavala jsem mezi dvěmi malými dětmi, které si házely s míčem. Chlapec balón přehodil přes mojí hlavu a já jsem mu míč hodila zpátky.

Po dvou minutách jsem se připojila ke hře na třetího a s Annou a Bobem jsme si házeli docela dlouho. Všimla jsem si, že nás Philip pozoruje ze břehu se zmrzlinami v rukou.

"Díky." vzala jsem si od něho jednu, potom co jsem je nechala házet si dál jako před tím.

"Klidně bych jí snědl za tebe."

"Nenenenene. Moje zmrzlina!" Přitáhla jsem si kournoutek majetnicky k sobě a vyplázla na něho jazyk.