Mellanie ✓

twenty - eight

Věnované neznámé osůbce Nnici_Llife

Prohrábl si tmavé vlasy a zadíval se mi do tváře. Po dvou týdnech, co jsem s ním nemluvila, to je docela příjemná změna. Už mi to chybělo. Hlavně ty naše debaty o něčem, co nedává smysl. Před deseti minutama jsme si povídali o oblíbeném seriálu Isaaka. Hlavní postava tam byl malý dinosaurus, který se živil jako průvodčí ve vlaku. Ten vlak uměl mluvit a jmenoval se Gustík. Mělo to název "Dinosauří dobrodružství." Takže to, že se ten vlak řítí do srázu a přitom tam zběsile pobíhají vystrašení cestující ( jako třeba žirafa, která má věčně vystrčenou hlavu z okýnka ) je naprosto normální.

Jeden z dílů byl o tom, že v tom vlaku cestovala těhotná hrošice a predčasně v zadním vagónu porodila hroší dvojčata.

Nebo jednou se zůčastnili vlakových závodů, které startoval nosorožec.

Celý seriál má asi čtyři sta dílů ( pozn. autora: když si to porovnáte s naší 'Ulicí'. ) A dívá se na to od rána do večera. Mě i rodičům z toho hráblo už dávno, takže už i my známe nazpaměť úvodní znělku, kdy ta zvířata zpívají ve vlaku makarenu. Philip mi projevil svoji upřímnou sostrast.

"Každý z naší rodiny se dívá na něco jinýho. Mamka má pokaždý puštěnou televizní show, kde si žena vybírá manžela. Můj táta tohle nesnáší. Nikdy to nesmí běžet, pokud je doma." pousmála jsem se.

"Doma jsme to měli takhle taky."

"Tak to věřím, je to nesnesitelný. Táta je vášnivý hráč golfu. Všude ve sklepě jsou míčky a pálky, pokud je doma mamka, golf se doma v televizi pouštět nesmí. Takhle si to vrací pořád."

"A ty?" usmíval se Philip.

"Já? Tak různě, moc se na seriály nedívám. Když už tak nějaké filmy."

"A taky máš něco zakázanýho? Jako tvoje máma s tátou?"

"Jo, s Isaakem máme zakázáno dívat se na horory."

Jednou i přes mamčin zákaz se podíval na jeden, kde byly strašidelné loutky a vraždící panenka. Dopadlo to tak, že jsem dostala domácí vězení, protože si naši mysleli, že jsem ho k tomu dokopala já. Proč by si to taky měl pouštět sám, že? Dva týdny jsme ho museli doprovázet na záchod a táta musel zabarikádovat všechny skříně, protože se Isaak bál, že by na něho ze skříně vyskočila vraždící panenka. Všechny moje panenky z dětství jsme museli zamknout do sklepa na pět zámků, abychom měli opravdu jistotu, že by třeba náhodou neožily a nedostaly se ven.

"Tak to máš smůlu, horory jsou skvělý!"

"Nevím," pokrčila jsem rameny, "žádný jsem nikdy neviděla."

"Nikdy? Ani jeden? Děláš si srandu?" udiveně na mě koukal, jako by se nikdy nesetkal s člověkem, který nikdy neviděl žádný horor.

Pokývala jsem hlavou na znamení, že si srandu nedělám.

"Tak to teda musíme napravit! Máš čas zítra?" pořád se usmíval.

"Asi...asi jo."

"Fajn. Můžu tě pak vyzvednout u vás doma. Mohli bychom jít po škole, ale lepší to je večer, když je tma."

"Dobře, takže třeba v šest?"

Až teď mi došlo, že to vypadá, jako bych si myslela že to je rande.

"A je to..." začala jsem. Byla jsem najednou nervózní. Philip se tvářil chvíli nechápavě, pak mu to ale nejspíš došlo a rychle zareagoval.

"Takový přátelský večer. Prostě jako kamarádi. Film a popcorn. Prostě. Asi. Jo."

"Jasně, takže zítra." dodala jsem rychle a nejradši bych se na místě propadla. Co jsem si jako myslela? Že je to rande? Pfff, to teda. Prostě se s tím smiř, Mell. Jste kamarádi. A ty to tak bereš taky, ne? Jo, kamarádi.

"Takže zítra." vstal a naposledy se na mě usmál. Zandal si sluchátka do kapsy od bundy a odcházel. Seděla jsem stále na tom stejném místě, jako přimrzlá. S rozbušeným srdcem, které bubnovalo, jako by právě hrálo na nějakém metalickém koncertu.