Mellanie ✓

seven

Ještě ten večer mi od něho přišla zpráva. Vyměnili jsme si čísla v autobuse.

19:16

Philip: Ahoj

Rychle jsem naťukala odpověď a pak mobil nechala ležet na stole. Vždyť to je normální, že si kamarádi píšou ne? Přesto jsem už telefon neotevřela. Lehla jsem si na postel a rozložila po celé její šířce učebnice a sešity. Udělala jsem si úkoly do biologie a matiky a pak jsem si už sedla jenom do křesla s rozečtenou knížkou s poezií a četla jsem si až do noci.

Sklepala jsem učebnice z postele a natáhla se pro polštář, pak jsem už jenom usnula.

...

Ráno mě probudilo světlo, co do pokoje pronikalo skrz žaluzie. Oblékla jsem se do pruhovaného trička a šortek a spletla si vlasy do copu. Jakmile jsem odemkla obrazovku telefonu, nestačila jsem se divit. Měla dvacet nepřečtených zpráv.

20:02
Philip: Jak se máš?

20:03
Philip: proč mi neodpovídáš? 🙁

20:03
Philip: neignoruj mě 😖😭

20:04
Philip: budu tě taky ignorovat, pokud mi neodepíšeš...

20:38
Philip: už mě to nebaví 🙁

20:40
Philip: Mell? Žiješ?

20:42
Philip: mám volat záchranku???

20:43
Philip: spíš?

20:45
Philip: 😢 ty si se mnou nechceš povídat.

20:46
Philip: cítím se taaaaak osamělý 🙄

20:53
Philip: platí ta zmrzka?

20:54
Philip: Tohle kamarádi nedělaj 🙁

20:59
Philip: Co když tě někdo zavraždil?

21:12
Philip: V jakým lese jsi zakopaná? V garáži máme lopatu. Vysvobodil bych tě.

21:23
Philip: No ták, Mell. Povídej si se mnou 🙃

21:35
Philip: To je od tebe strašně nefér 😢😭

21:40
Philip: napadlo mě, jestli bys mi nepomohla s učením. Trošku zaostávám.

21:53
Philip: S češtinou a biologií.

21:56
Philip: Spíš?

22:13
Philip: Tak dobrou 😴

Musela jsem se začít smát, nevím proč mi to přišlo tak vtipné, ale budu se mu muset omluvit.

Sešla jsem schody dolů do koupelny, kde jsem se umyla a vyčistila si zuby.

Isaak už seděl na židli a polykal chleba s nutellou.

,,Proč se tak divně usmíváš?" zakřenil se brácha a zakousl se do své snídaně.

,,Řekni až to bude protizákonný, chci vidět, jak to bude vyšetřovat FBI," uchechtla jsem se a namazala si chleba.

,,Zas tak moc jsem toho neřekl," zvedl čokoládové ruce na svoji obranu.

,,Dneska zase hrajete?" zeptala jsem se ho, aby zapomněl na to, proč mám tak dobrou náladu.

,,Jo. Ale spíš se příště zeptej jestli dneska zase vyhrajeme."

,,Uhh. Kde je taťka s mamkou?" podívala jsem se do obýváku, kde nikdo nebyl.

,,Dneska mě máš prý doprovodit do školy ty," usmál se do široka. Vždycky má radost, když já mám smůlu.

,,No to snad ne, vždyť ty ji máš čtvrt hodiny cesty od mý školy. To dojdeš."

,,Nenene, Maminka říkala, že se mě pak zeptá, jestli si mě opravdu doprovodila až ke škole."

,,Maminka se nic nedozví, když jí to neřekneš," natáhla jsem se po sklenici se sladkostmi, kterou mamka schovává do té nejvyšší police, protože Isaak tam nedosáhne, ani kdyby si vzal židli.

,,Chceš mě uplatit? To ti nevyjde," založil si ruce na prsou a vzdoroval.

Za půl hodiny jsme už byli na cestě k mé škole, Isaak v ruce držel svůj pytlíček sladkostí, kterých jsem mu nasypala celou hrst, jinak by mě býval neposlechl, a vesele si cucal bonbóny, kterých měl v puse rovnou pět najednou.