Mellanie ✓

thirty - six

Byl jsem dost překvapený z toho, jak pevně se mě chytil, naprosto mi tím vyrazil dech. Opravdu jsem nemohl dýchat. Překvapilo mě jakou má ten kluk sílu.

"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se ho, když svoje sevření trochu povolil. Mell se o něm spoustukrát zmínila, ale já si to už vážně nepamatuju.

"Isaak. A ty seš...?"

"Philip." řekl jsem a nastartoval motorku. "Tak kam to bude velký bráško?"

"Asi do školy. I když se mi tam nechce."

Projeli jsme uličkami až na silnici a Isaak si to užíval asi stejně tak moc, jako jeho sestra. Když jsme přijeli před školu, divili jsme se, jak jsme tu brzo.

"Děláš ty něco za sport?" zeptal jsem se ho a snažil se mu tu proklatou helmu sundat z hlavy. Mell mu to připevnila až moc dobře.

"Jo, fotbal. Ale ségra říká, že mi moc nejde."

"Nechtěl by sis po škole jít se mnou zaházet do parku?

Ještě jsem se nesetkal s takovým malým klukem, který má takovou sílu v pažích. U fotbalu je ho opravdu škoda. Na základce jsem hrál baseball. Byl jsem ve školním týmu.

"Mm...tak jo."

Až teď jsem si všiml, že má stejně zajímavé oči, i stejné zbarvení vlasů, jako Mellanie.

"A nezlobí tě náhodou sestřička?" usmál jsem se pro sebe.

"Jo a hodně. Dneska mě za nohy vytáhla z postele a polila mě ledovou vodou. Pak jsem si ani nemohl v klidu dojíst snídani." zamračil se. " Večer ťukala celou hodinu na dveře s tím, že mám zhasnout, že je moc hodin. Ráno odchází do školy a vrací se často až pozdě. Včera jsem jí ještě vyhodil z okna oblečení."

Asi Mell není tak neviňoučká, jak jsem si myslel. Ani její bráška. Pousmál jsem se.

"No teda! A vážně jsi to oblečení vyhodil?"

"No... Já... My jsme dostali od učitelky úkol a ten, kdo příjde na to, jak ho splnit, tak dostane jedničku." řekl a pak pokračoval. "Máme vymyslet, jak vyhodit z okna vajíčko, aniž by se rozbilo. Tak mě napadlo, že když kolem něho obmotám kusy oblečení, tak spadne do měkkýho. Jenže mi bylo škoda na to použít moje trika."

Tak tohle mě rozesmálo.

"A ví o tom Mell?" zeptal jsem se, protože za tohle bych se zlobil i já.

"Ještě ne, zkoušel jsem to včera. Rozbilo se, takže jsem to oblecení schoval do křoví na zahradě. Ale podle mě na to za chvíli přijde." Isaak nasadil vylekaný výraz, asi si uvědomil, že bude zle až se Mell půjde projít po zahrádce.

"Než příjde ze školy, napusť vanu a to oblečení nech chvíli ve vodě. Pak to vyper v ruce s pracím práškem. On ten zaschlý bílek nějak sundat půjde. A ohledně toho úkolu, už jsi zkoušel to vajíčko uvařit na tvrdo?"

Tenhle rébus jsme dostali na zakladní škole od jednoho matikáře. Byl na mě od šestý třídy zasedlej a já mu chtěl tímhle dokázat, že nejsem úplný pako. Nakonec jsem byl jediný ze třídy, kdo na to přišel.

"Až ho uvaříš, ještě ho pak obmotej izolepou, pak to zkus." dodal jsem a byl jsem hrdý na to, že aspoň s něčím můžu pomoct. Protože většinou s tímhle potřebuju pomoct já. S učením a tak.

"Dík." usmál se jako sluníčko. Ten úsměv vidím na tváři Mell každý den. Je to jedna z věcí, co na ní miluju.

"Vůbec nemáš za co, hlavně neříkej, že ti s tím někdo pomáhal."

Přestože jsem to myslel ze srandy, tak to bral Isaak velmi vážně.