Mellanie ✓

fifteen

Připadá mi to vše najednou zvláštní...

Měla bych dělat jakoby nic? Jakoby mi tohle všechno nepřipadalo tak neskutečné?

Proč si povídá zrovna se mnou?

,,Dlužíš mi ty tic tacy. Zítra mi je dáš, jasný? Jinak za sebe neručím!" usmála jsem se. Dělala jsem si z něho srandu.

,,Jasný, šéfe."

,,Uvidíme se zítra ve škole," zamávala jsem mu a běžela na tramvaj.

...

,,Isaaku, říkám to naposledy, kde jsou moje náušnice!" křičela mamka na bráchu, když jsem přišla domů. Držela ho pevně za malá ramena a třásla s ním. Protočila jsem nad tím očima. Doufám, že si nemyslí, že když s ním zatřese a vysloví: 'Oslíčku, otřes se' tak z něho vypadne nějaká informace o jejích ztracených náušnicích. Mamka si je často odkládá na pračku, takže bych dala ruku do ohně za to, že jsou zapadlé za pračkou a hrají s pavoukem mariáš.

Ale musím mamce dát za pravdu, že tam kde je Isaak, tam jsou i problémy. Takže kdyby se Isaak čirou náhodou objevil u obrazu Mony Lisi, tak je 99,9% šance, že nějakým "nedopatřením" obraz zmizí. Před týdnem to byla moje oblíbená kšiltovka. Naštěstí jsem zjistila včas, že jí prodal za docela slušné peníze své spolužačce, takže teď je zase na svém místě.

Velký problém byl, když Isaak použil tátův vysokoškolský diplom na složení vlaštovky, nebo když si z máminýho pracovního saka vyrobil prodišnou čelenku. Vážně se mne neptejte proč, jak nebo co tehdy pil.

Nicméně, musím uznat, že sporty a omalovánky, to je jeho. Vybarvuje líp než já a narozdíl ode mne nekopl fotbalovej míč do obličeje tělocvikářky. Bylo to omylem, přísahám.

Zamkla jsem se v pokoji, protože u nás v obýváku právě probíhal cirkus. Převlékla jsem se do dlouhého o něco většího trika a zachumlala se pod peřinu.

Co asi teď dělá Philip? Na co myslí?

_________________________________________

Prosím, že si ze mne dělá srandu.

,,To tys mě pozval do toho baru, takže za to já nemůžu," bránil se Loy.

,,A to jsem se tě ještě jako hlupák desetkrát ptal, jestli to zvládneš domů BEZPEČNĚ!" zvýšil jsem hlas.

,,Byla to chyba toho řidiče, navíc ty jsi někam spěchal hned po pátý skleničce."

,,Tak hele. To poslední co jsem čekal je, že se opiješ, řekneš mi, že jsi v pohodě a že to zvládneš bez mé pomoci a pak zasedneš za volant, rozjedeš si to šedesátkou po silnici a skoro nabouráš do auta, kde mimochodem byly čtyři lidé a z toho dvě malé děti!!!"

,,Nejsem tu proto, abys na mě křičel. Chápu, že máš poslední dobou podělanou náladu kvůli rodičům, ale na mě si to teda vylívat fakt nemusíš, o to jsem se neprosil."

,,Jsi idiot. Vážně velký idiot. Já tady končím. Běž si hledat jinýho parťáka na ty tvý hovadiny, mám důležitější věci na práci, než poslouchat jak za to nemůžeš," bouchl jsem pěstí do stolu a následně vyšel ven. Před budovou jsem se hluboce nadechl a prohrábl si vlasy.

To se mi snad všechno jenom zdá. On se mi zdá.

_________________________________________

Seděla jsem v lavici, když zazvonilo a skončila hodina, zůstala jsem jen tak sedět a dívat se do blba. Měla jsem tolik věcí, nad nimiž jsem musela poslední dobou přemýšlet.

Za pár minut jsem procházela uličkou mezi lavicemi a zakopla o batoh, který k mé smůle vlastnil David, kluk který zmlátí každého, jen když má na to náladu. Přistála jsem na studené zemi a celá třída se zasmála. Opřela jsem se dlaněmi o prkennou podlahu a chystala jsem se zvednout. Do zad mě kopla něčí noha a já se znovu zřítila na zem. Tiše jsem sykla. Konečky prstů jsem se opatrně dotkla bolestivého místa na tváři a jakmile jsem ucítila bolest, rukou jsem prudce ucukla. Ještě minutu jsem ležela na zemi a zvuky okolního smíchu se mi slévaly dohromady, jako bych byla pod vodou.

Ve třídě se vylidnilo a já co nejrychleji zmizela na dívčích záchodech, kde jsem se zamkla v kabince a vyčerpaně si sedla na sklopené prkýnko. Vložila jsem si hlavu do dlaní a snažila se to rozdýchat.

Nikdy si mě nevšímali, byla jsem pro ně neviditelná, a tak mi to také vyhovovalo. Proč se teď všechno mění.