Mellanie ✓

twenty - three

Nevěděla jsem, co jsem mu udělala. Poslední dny byl trošku odtažitej, ale nikdy nevypadal, jako bych mu něco udělala.

Tohle mi chtěl tehdy říct? Že jsem coura? Tomu nevěřím...

Scházela jsem schody a byla ještě pořád v dlouhém triku na spaní. Vlasy jsem měla mastné, přilepovaly se k sobě. Úsměv mi uvadl a v zrcadle jsem viděla už jen hromádku neštěstí.

"Dobré ráno." špitla jsem a sedla si k jídelnímu stolu.

"Dobré." odpověděla mi mamka, která právě mazala chleba rybízovou marmeládou pro Isaaka do školy.

Zakousla jsem se do tvarohové bábovky, mamka si sedla na židli vedle mě.

"Dneska mám v práci večírek. Oslavujeme podařenou zakázku. Příjdu domů pozdě večer, takže doma bude s vámi táta. V lednici máte ještě maso, omáčku a nějaké knedlíky ze včerejška, takže si to ohřejte." řekla a já si až teď všimla, jak se dneska vyparádila. Na sobě měla ty nové černé šaty, které ji perfektně zvýraznily ženské rysy, z vlasů měla udělaný drdol, který držel díky krásné sponce, kterou dostala minulý rok k narozeninám. Na nohou měla černé boty na podpadku a pusu zvýrazněnou červenou rtěnkou. Nakonec jsem jí kývla, že jí rozumím. Ona mě pohladila po vlasech. Ještě pár minut hledala klíčky od auta a nakonec za sebou zavřela dveře. Když mamka odjela takhle do práce sama, tak to znamená, že Isaaka do školy musí hodit táta.

Dneska jsem pak málem ani nevyšla schody zpátky do mého pokoje, jak jsem byla vyčerpaná. Podívala jsem se na hodiny a všimla si, že už mám jenom půl hodiny do odchodu. Spěšně jsem na sebe hodila černé džíny a černobílé tričko. Z vlasů jsem si udělala vysoký culík, aby byla co možná nejméně vidět moje mastnota.

Vyčistila jsem si zuby, seběhla schody a do flašky si nalila vodu. Nasadila jsem si tenisky, do uší zapojila sluchátka, batoh jsem si přehodila na záda a zamkla za sebou dveře.

Když jsem docházela na zastávku, právě vycházelo slunce. Chtěla jsem se otočit a utéct do parku, kde bych nejraději strávila den jenom sama se sebou a hudbou ve sluchátkách. Nechtěla jsem do školy a už vůbec jsem nechtěla vidět jeho. Teď mi moje srdce říká, že jsem byla hloupá, nechala jsem ho, aby se mi dostal pod kůži. Měla jsem se od něho držet dál. Neměla jsem si ho pustit k tělu. Chtěla jsem vrátit čas. Chtěla jsem abych byla zase ta neviditelná. Abych se do toho idiota nezamilovala.

To nemá ani trochu kuráže říct mi to do očí? To to musí napsat přes zprávy? Nerozuměla jsem tomu. Nerozuměla jsem jemu. Jeho chování bylo nepředvídatelné. Jako moře.

H E

Včera jsem měl trénink, trenér nás poslal běžet pět koleček kolem hřiště a udělat padesát kliků. Loy si na skatu udělal něco s nohou a tak ho trenér pro dnešek nechal sedět. Přes hlavu jsem si navlékl dres a vzpomněl si, že mám v kapse u kalhot telefon. A šatna byla už zavřená. Poprosil jsem Loye, ať mi mobil podrží a vyběhl na hřiště. Doběhl jsem ostatní a dál jsem běžel svým tempem.

Včera jsme měli dvě hodiny běhání a posilování, nejspíš taky proto jsem byl dnes ráno jako zombie a do školy jsem málem šel o holi.

Měl jsem ještě ospalinky v očích a dalo mi práci vůbec najít svoji skříňku. Plácl jsem sebou na židli a ignoroval učitelův výklad celou hodinu.

"Jseš nějak zničenej." rozesmál se Loy. Lezl mi na nervy. Ale příjde mi jako pitomost se s ním hádat. Ví, že to mám poslední dobou těžký, s tím že se každou neděli stěhuju od jednoho rodiče k druhýmu a pořád chodím každou středu na odvykačky. Ne, nebral jsem drogy. Jenom táta našel u mě v pokoji před rokem krabičku cigaret. Domluvili jsme se tak, že on to neřekne mámě jenom pod podmínkou, že budu chodit pravidelně na odvykačku. No co jsem měl dělat.

"Včerejší trénink. Ani nevíš jak jsem ti záviděl to, že jsi seděl celý dvě hodiny na prdeli."

"Jednu. V půlce jsem odešel."

"No ještě k tomu." přitočil jsem očima.

...

Před školou jsem uviděl Mellanie. Přidal jsem do kroku. Došel jsem k ní. Na tváři jí byla vidět únava ale i přes to byla krásná jako vždy. Chtěl jsem se jí omluvit za ten včerejšek. Domluvili jsme se s klukama, že si před tréninkem dáme sraz.

"Promiň že jsem včera neměl ten čas já-" nedořekl jsem a ona mi skočila do řeči.
"-jdi mi z očí."

Měla roztřesený hlas. Její unavené oči mě probodly pohledem.

"Dobře...ale nechápu proč."

"Padej!" vyštěkla a strčila do mě. "Jdi pryč, když mi to ani nedokážeš říct do očí jakej si srab!"

Tvářil jsem se dost překvapeně. Ona se rozeběhla pryč a na tváři jsem jí viděl slzy.