Mellanie ✓

twenty

Ten pocit, když mám všeho nad hlavu, mě navštěvuje až moc často. Vždy zazvoní a už ví, že nemám tolik síly mu říct ať jde pryč, pustím ho vždy dál a on mi v mé hlavě natropí nepořádek. Tak velký, že ho ještě pár týdnů poté uklízím, někdy zůstane napořád.

,,Vypadáš teď jako housenka," řekl a já jsem otočila zrak a zaměřila ho na ten jeho usměvavý obličej.

,,Vím, že překypuješ nápady, ale měl by ses snažit, aby alespoň dávaly nějaký smysl."

,,Proč myslíš, že to nedává žádný smysl?" zamračil se.

,,Protože člověk nemůže vypadat jako housenka."

,,To, že máš jiný názor než já, neznamená, že to nemůže být pravda."

Vytáčel mě. Někdy až moc. Ale nikdy mu nemůžu splatit to všechno, co pro mě udělal.

,,Dáš mi ten toast, když ho nebudeš?" zeptal se a prstem ukázal na můj ještě nerozbalený oběd.

Přistrčila jsem toast blíž k němu a sledovala, jak se do něho bezmilosrdně zakousl.

Nějak jsem neměla hlad. Možná to bylo kvůli tomu, že mám myšlenky rozsypané v hlavě jako hrách a neumím mluvit s holuby, aby mi ho pomohli roztřídit.

,,Poslední dobou jsi strašně zamlklá. Ale neříkám, že jsem překvapenej, čekal jsem to."

Pořad jsem měla před očima tu chvíli kdy mě objímal a já jsem ho chtěla políbit. Udělala bych to i teď, ale byla jsem zbabělec, strašný zbabělec.

,,Jo... v pohodě, nenamáhej se. Vždyť já si můžu povídat sám se sebou."

Chtěla jsem něco říct, ale jako bych měla pusu přelepenou lepící páskou. A z téhle lavičky mě už bolel zadek... i páteř protestovala.

Kolem nás prošla skupinka holek. Po očku Philipa sledovaly a moje srdce vynechalo jeden úder. Mezi sebou si něco řekly a pak se zachichotaly. Jako by mi bylo zle.

Philip se ale díval na mě. Nejspíš pořád čekal, jestli něco neřeknu.

,,Víš, dala bych si pizzu," řekla jsem to první, co mě napadlo. Vždyť jsem ani neměla hlad a rodiče na mě budou hned ve tři hodiny čekat doma, protože má Isaak od čtyř koncert s kytarou a chce abychom ho přišli podpořit a poslechnout si ho. I když hraje jenom Běží liška k táboru.

,,Tady za rohem je pizzerie. Chceš jít? I když, neříkala jsi, že nemáš hlad?"

,,Vlastně docela jo."

Skupina holek právě odcházela z areálu postranní bránou a my se vydali hlavním vchodem. Co to bylo? Žárlila jsem? Nebo spíš záviděla?

Možná jsem jim záviděla to, že umí dát najevo, když se jim někdo líbí. Já jsem tichá a chladná jako hřbitov.

Vešli jsme do pizzerie U Tonnyho. Sedli si naproti sobě k plastovému stolečku a pozorovali tu prázdnotu kolem nás. Bylo to tu jako po morové epidemii.

Byli jsme tu jenom my dva, servírka, nějaká paní, která stála opřená o zeď a byla zabraná do telefonátu a jeden dědeček, co šilhal na článek v novinách.

"Co si dáte?" přišla k nám mladá servírka v těsném pracovním úboru.

,,A lístek byste neměli?" zeptal se Philip slečny, která se trošku předklonila a já, tedy my jsme viděli trošku víc než jsme chtěli.

,,Tak to nemáme. Můžete si objednat buď šunkovou, s dvěma druhy sýra a s ananasem," natáčela si pramen vlasů na prst a při žvýkání žvýkačky otevírala do široka pusu s plnými rty. Ta ženská neměla žádný kus sebeúcty ani vychování.

,,Tak tu... šunkovou," řekl a při tom se podíval na mě, aby se ujistil, že nejsem proti. Jediný, co jsem si teď doopravdy přála, bylo, aby ta slečna odešla. Protože mě znekliďňoval její trochu odhalený výstřih.

Slečna odešla a já si v duchu oddychla.

,,Ta holka je divná." podotkl.

,,Proč myslíš?" dělala jsem jako bych si toho sama nevšimla.

,,Však ty víš." uchechtl se a věnoval mi dlouhý pohled.

,,Vím, ale jsem holka, takže dělám, jako bych si toho nevšimla."

,,Teď si připadám jako debil, když jsem tohle téma začal."

Prsty jsem si projela oříškovými vlasy a poprvé za tento den jsem se pousmála...

___________________ __________________

Tak je to tu. Dvacítka.

Takže je co oslavovat. 🎉🎉🎉🎉🎆🎊🎈🎈🎈🎉🎉🎈🎉🎈🎉🎊🎊🎈🎉🎉

1. Jsme konečně u 20. kapitoly!!!!!

2. Už jsme u tohoto příběhu nastřádali přes 200 shlédnutí!!!!

3. Jsme v žebříčku 168. v kategorii romance!!!!

Takže TŘIKRÁT hurá!!!🎆🎆🎆🎆🎆🎆