Mellanie ✓

eight

Když jsem jí před první hodinou neviděl ani u skříněk, začal jsem litovat toho, že jsem ji včera doopravdy nešel hledat do lesa. Co když se jí opravdu něco stalo? Měl bych přestat myslet na paranormální věci. V klidu, Philipe, neunesl ji duch, ani jí neuřezal hlavu klaun motorovou pilou. Vážně bych se sebou měl začít něco dělat.

,,Ty někoho hledáš?" zeptal se měl Loy a snažil se najít můj cíl, bez úspěchu.

,,Ne," pokrčil jsem rameny a snažil se nemyslet na její krásné oči, vlasy, úsměv... Říkám že se snažím! Nesuďte mě, že se snažím, neznamená, že mi to jde!

Najednou jsem ji uviděl, jak sotva popadává dech a míří do třídy. Proč nemůžu být ve třídě s ní? Proč?!

,,Děje se s tebou něco?" zasmál se u mého ucha Loy, zato mě moc do smíchu nebylo.

,,Co?" nechápavě jsem se podíval na svoje ruce a nohy, uf, už jsem se lekl, že třeba něco upadlo nebo tak.

,,Že seš poslední dobou nějakej divnej. Kluci si říkaj, že se chováš divně."

,,Jo tohle. Víš jací jsou rodiče, mám spoustu práce a tak," pracně jsem v hlavě našel dostatečnou výmluvu.

,,Dneska večer je v centru ten rockovej koncert, jdeš ne?" přimhouřil oči tak, až se mu zkrobatilo čelo.

,,Ne... asi ne. Mám spoustu práce. Ehm. Jo."

,,Fajn a kdy budeš mít čas?"

,,To... ještě... nevím," řekl jsem zamyšleně.

Co by se stalo, kdybych ji políbil? Dostal bych facku, nebo by se jí to líbilo?

,,Cos měl?" začal se smát a vešel do třídy.

,,Kafe," odpověděl jsem pohotově a ani se nezamyslel nad jeho otázkou.

,,Já myslím za matroš," znova vybuchl smíchy.

,,Nevim. Asi latte," řekl jsem s vážným výrazem ve tváři a sedl si na tvrdou židli.

,,Ty jsi vůl," protočil očima Loy.

Když do třídy vešla učitelka, neměl jsem energii na to, abych se postavil.

_________________________________________

Po vyučování jsem si sbalila věci a vyšla ze třídy. Pořád jsem na něho musela myslet. Vážně jsem se snažila, abych ty myšlenky zahnala, ale nic.

Chtěla jsem co nejrychleji vypadnout z té mučírny, které se říká škola.

Došla jsem na ulici, když mě někdo chytil za batoh a já byla nucena trhnout sebou o krok zpátky.

,,Co to vyvádíš?" vyjekla jsem na Philipa, kterému to očividně přišlo velice zábavné. Jak pro koho.

,,Už jsem si začínal myslet, že mi schválně utíkáš. Včera ten chat, dneska tohle," naklonil hlavu na stranu a dělal smutného.

,,Jdu jen domů," pokrčila jsem rameny a vytahovala si černá sluchátka. Chtěla jsem mu jasně dát najevo, že si povídat nechci.

,,Slíbilas mi tu zmrzku. A kamarádi svoje sliby plní."

,,Mhhh..." odmlčela jsem se. Na jednu stranu jsem s ním chtěla jít ven možná jako kamarádka, možná taky ne. Ale nejlepší by bylo, kdybych byla zase ta neviditelná a on tudy každý den projížděl na skejtu. ,,Co když jsem trochu jinačí kamarádka a ve smlouvě žádné plnění slibů není?"

,,Odkdy my dva máme smlouvu o přátelství?" zněl trošku překvapeně.

,,Faaajn. Veď mě," vydala jsem ze sebe spíš z donucení.

,,Super," chytil mě za ruku a táhl opačným směrem. Já jsem jenom nevěřícně koukala na jeho ruku, která držela tu mou. Měla bych se co nejrychleji probudit.

Po chvíli moje příznaky růžového snění dočista zmizely a já se tak mohla jeho ruky pustit. Nevypadal, jako by se ho to nějak dotklo, spíš jako by mu to bylo jedno. Cítím se trošku špatně, když si pomyslím, že se mi začíná dostávat pod kůži, ale ne tím způsobem, jak by si asi myslel. Co když ho vážně začnu mít ráda? Ublížilo by mi to asi hodně, když on mě má jenom za kamarádku.