Mellanie ✓

thirty - nine

"Ponožky?" udivila se, ale vzápětí se rozesmála.

"Nelíbí se ti?"

Vyndala z krabičky bílé ponožky se vzorem vyřezaných oranžových dýní.

"Líbí. Jsou roztomilé, až na to že je léto."

"A to je špatně?"

"Ne. Ne to není! Jenom, jenom to je celkem vtipný. Navíc, alespoň se tak můžu víc těšit na Halloween." dodala rychle.

Už před lety mi došly nápady na dárky. Každý Vánoce jsem strávil x hodin na internetu, kvůli dárku pro mámu. Nakonec ho stejně moc nepoužívá, ale snaha byla. A Mell ještě ke všemu moc neznám, takže jsem si nad tím lámal hlavu o každé hodině matiky a fyziky. Učitelka si myslela, že horlivě uvažuji nad probíranou látkou, takže se na mě usmívala jako sluníčko a mám rekord v počtu hodin, kdy jsem nedostal žádnou pětku.

"Děkuju." obejmula mě. Pro moji smůlu to objetí netrvalo moc dlouho.

_________________________________________

S Philipem jsme se projeli na kole a pak jsme už jen zamířili domů. I když mě přemlouval, že bychom mohli jít něco podniknout, já jsem nechtěla.

Isaak se houpal na balkóně v síti, kterou nám tam táta zavěsil minulou sobotu. No, musím dodat, že si ji tam pověsil pro sebe, ale Isaak mu to okupoval takovou dobu, že táta podlehl a houpací síť mu přenechal. Když mám náladu, otočím kliku do směru, kterým se dveře na balkón zamknou a pozoruju bráškovu reakci, když mu dojde, že už na něj začíná táhnout a nemůže se dostat dovnitř.

Dnes jsem tu náladu bohužel neměla. Lem trička jsem zastrčila do sukně a rukou si projela vlasy. Podívala jsem se na hodiny a povzdychla si. "Mám přesně dvě hodiny než se rodiče vrátí z práce."

Zapla jsem si oblíbený seriál a donutila svoje oči zůstat otevřené.

Po půl hodině se ozval rachot v kuchyni. Isaaka chytla mlsná.

"Ségraa!!!!! Kde máme to kakao!!!?" ozval se 'milý' hlásek od kredence.

"To nevím!!!!!!! Asi v tvým žaludku!!!!! Včera jsi po večeři spořádal dvacet lžic!!!!!!"

No snad mě slyšel, uchechtla jsem se pro sebe.

"Ale nechal jsem si trošku na dnešek!!!!!!!!!"

"Tak to je mi úplně jedno!!!!!"

Ulevilo se mi, když se rozhodl s rozhovorem pokračovat ve stejné místnosti, jako jsem byla já.

S rukama založenýma na prsou se postavil přede mě.

"Já jsem vám všem ráno říkal, že jsem tu sklenici schválně nechal na stole, kvůli tomu, že ho pak dojím odpoledne. Teď se kouknu a nikde není. Co mi k tomu řekneš, sestřičko?"

Ani nemusím přemýšlet nad odpovědí.

"Tak to asi ta sklenice má nožičky a doběhla si do lesíku se vyčůrat..."

"Haha. Mám z toho fakt záchvat smíchu." urazil se a odešel. Nezapomněl cestou zpátky pořádně dupat na schodech, to aby ho bylo pořádně slyšet. Isaak by totiž nepřežil chvíli bez pozornosti. Když k nám jednou přišli sousedé na večeři, dost mu vadilo, že se otcové baví o Super Bowlu a maminky o novém salonu, otevřeném v našem městě. Děti si hrály v Isaakově pokoji a on si s nimi hrát nechtěl. Naopak mi záviděl to, že jsem musela sedět u stolu a zapojovat se do debaty o tom, jaká přírodní barva vlasů by se ke komu hodila a že bylo příšerné, když se nejlepší quarterback zranil rovnou při důležitém zápase.

...

"Všechno nejlepší, zlatíčko." dala mi mamka pusu na tvář po tom, co jsem si sfoukla svíčky. Sice to zní dětinsky, ale já nad tím jen pokrčila rameny.

"Děkuju."

Všichni byli nejdříve zvědaví, co jsem dostala za dárky, přitom se Isaak naštval hned potom, co spočítal počet dárků a zjistil, že mám o jeden malinkatý dáreček víc, než měl on na narozeniny před pár měsíci.

Večer jsem zalezla do svého pokoje a podívala se na rozsvícený displej telefonu. Přišla mi asi před půl hodinou zpráva od Philipa.

20:56
Philip: zítra po škole. Musim ti něco říct.