Mellanie ✓

nineteen

,,Já myslela, že bydlíš v domě," zamyslela se, když jsme došli před vysoký panelák.

,,Taky že jo. Sem jsme se před pár dny přistěhovali."

,,Aha."

Vyjeli jsme výtahem do předposledního patra a já jsem odemknul.

,,Boty si můžeš dát sem," ukázal jsem na dřevěný botník, který mamka sehnala v levném bazaru.

Vešli jsme dovnitř a já spěšně začal uklízet.

,,Promiň za ten nepořádek, ještě jsme se nestihli moc vybalit. Dáš si džus? Nebo vodu?" řekl jsem nahlas z kuchyně, zatímco ona ještě postávala skromně v předsíni.

,,Asi vodu... Kde máš rodiče?" zeptala se a vešla do menší kuchyně.

,,Mamka je v práci."

,,A táta?"

,,Naši se před týdnem rozvedli. Sem jsem se přistěhoval jenom s mámou."

,,To je mi líto," řekla a já se vlídně pousmál.

,,To je v pohodě, už jsem se s tím smířil."

Nastalo trapné ticho. Předal jsem jí skleničku vody a až teď si všiml, jak je bledá.

Její výraz, který byl dříve rozesmátý a plný energie, teď jako by byl povadlý.

,,Víš proč ti ten kluk ubližuje?"

Zavrtěla hlavou. Kdybych věděl, kdo to udělal, zavolal bych na něj policii.

,,Kdybys ho někdy ve škole poznala, musíš mi to říct. Přece nad tím jen tak nemávneš rukou?"

Mlčela. Usrkávala doušky vody a už dávno přerušila náš oční kontakt. Toho kluka bych nejraději zmlátil a vyhrožoval mu, že jestli jí nepřestane ubližovat, tak ho zabiju.

...Tím, že ubližoval jí, ubližoval i mně...

,,Klidně tady můžeš spát. Můžeš svým rodičům napsat, že přespíš u kamarádky," navrhl jsem.

,,Nemám žádnou kamarádku," řekla a ve mě trochu drklo. Nemá kromě rodiny nikoho? Ani členy ve svém spolku nebere jako přátele.

,,Ty jsi můj jediný kamarád," podívala se mi do očí. Chvíli váhala, nakonec položila sklenici, přistoupila ke mně a objala mě. Objetí jsem ji opětoval.

Jsem její jediný kamarád. Chce ode mne oporu. Tím že bych ji řekl, že ji miluju, bych ji třeba ještě víc zranil. Je na to moc brzo.

Cítil jsem její ledové ruce, jak jsou obemklé kolem mého hrudníku a já tak měl tu možnost cítit to pouto. A slyšet její a moje srdce v dokonalé souhře.

_________________________________________

Cítit jeho teplý dech bylo příjemné. Rozehřálo to mojí zledovatělou duši. Chtěla jsem, aby mě objímal přesně takto, každou minutu do konce mého života. Dodával mi tím energii. I naději. Silně jsem bojovala s touhou ho políbit. Byl u mne tak blízko. Už nás nedělil ani centimetr, ale přesto jsem si představovala ten dotek jeho hebkých rtů. Ne Mell, zpátky do reality, jste jenom přátelé. A tak je to možná i správně. Bere mě jako kamarádku a kdybych mu řekla, že ho miluju, celou věc by to zkomplikovalo.

Chvíli jsme tam ještě stáli v pevném objetí, nakonec byl on ten první kdo se odtáhl. Chtěla jsem, aby mě ještě jednou chytil kolem pasu a znovu se ke mně přitulil. Ale nestalo se tak.

,,Nechceš si pustit nějaký seriál nebo film?"

Chvíli jsem byla z jeho doteku tak omámená, že mi trvalo se zorientovat.

,,Ehm. Jasně. Proč ne."

...

Philip nechápal, že jsem nikdy neviděla Harryho Pottera. Ne, nejsem z Marsu, prostě jsem ho ještě neviděla. Zapnul film, sedli jsme si na pohovku a já se zachumlala do šedé deky. Sám mi povídal, jak se na to díval jako malej kluk.

...

,,Myslím, že už bych asi měla jít domů," usoudila jsem podle ručiček na hodinách, kdy ty tři hodiny uběhly strašně rychle. Nejkratší tři hodiny v mém životě.

,,Nabízím ti osobního řidiče," zaculil se.

,,Ty máš řidičák?"

,,Pojedem na motorce."

Na motorce jsem s ním už jela a divila jsem se, že jsme (s jeho rychlostí) nenabourali.

Po pěti minutách už naskočil na motorku a nastartoval.

,,Tak pojď."

Nasadila jsem si helmu, sedla si za něj a pevně jsem ho objala kolem hrudi.

Usmál se a neodpustil si poznámku: ,,Pevně se drž, bude to jízda."