Mellanie ✓

eighteen

,,Dejte si kolečko na rozehřátí a vemte si ty dresy!" zařval na nás trenér jakmile jsme se přezuli.

,,Odkdy spíš s tou nickou?" doběhl mě Loy a já jsem cítil značnou nechuť, kdykoli jsem ho uviděl.

,,Co tím myslíš?" nedocházelo mi, o kom mluví.

,,Ta holka na obědě," protočil očima, jako bych schválně dělal, že nevím, o čem mluví.

,,Nespím s ní a už vůbec ji nenazývej nickou. Taková přezdívka se hodí spíš k tobě."

,,Máš problém?" zvýšil hlas a zastavil se.

,,Jediný můj problém jsi ty." Zamračil jsem se na něho.

...

,,Kluci, my potřebujeme, abyste spolu vycházeli dobře. Za hodinu začíná zápas a vy se chováte, jako kdyby vám bylo deset."

Nakonec jsem tam dlouho nevydržel. O devět minut později jsem už seděl v autobuse a sledoval mihotající se krajinu za sklem. V poslední době jsem neměl v plánu se tam vracet.

Druhý den jsem se spěšně chystal do školy a stihl jsem to těsně před tím, než se zavřela. Vklouzl jsem do třídy a ignoroval nenávistný pohled Loye.

_________________________________________

Ta učitelka mne vytáčela. Měla jsem výtvarnou výchovu vždy ráda, ale teď ji nesnáším víc než cokoli jiného. Už pátou hodinu kreslíme krychle. Rýsujeme do krychlí písmenka, kreslíme krychli do prostoru, spojujeme krychli. Ještě chvíli a bude mi připadat, že okolní svět se tvoří z malých krychliček. Takový minecraft.

Na čtvrtku jsem narýsovala danou krychli a modlila se k těm časům, kdy jsme kreslili krajinu.

O odpoledce jsem procházela kolem šaten a vyběhla schody do druhého patra, kde jsem měla mít matematiku. Modřina u mého oka zcela nezmizela, zato jizva na čele už skoro nebyla vidět.

Hodinu jsem celou skoro prospala a těšila jsem se, až vyjdu z budovy a budu moct jít domů. Odpojila jsem se od spolužáků a vydala se do prava, jakmile jsem zabočila za roh někdo mě přimáčkl ke zdi a stiskl mi dlaň pevně pod krkem.

Tentokrát byl sám. Černovlasý kluk v bílém tričku a kraťasech. Na nohou tenisky, ale překvapily mě jeho jemné rysy obličeje v kontrastu s vypracovaným tělem.

Něco na mě křičel, ale já měla už natolik odkyslyčený mozek, že moje smysly jako by se někam vytratily. Zato stisk jeho ruky jsem cítila zřetelně. Vyšvihl nohu proti mému tělu a prudce mě kopl do břicha. Zaskučela jsem. Instinktivně jsem si dala ruce před hlavu a zavřela oči, kdy jsem se snažila být před ním co nejvíce krytá. Shodil mne na zem a minutu pokračoval v kopání, kdy jsem už nedokázala zadržet pláč a slzy bolesti mi stékaly po lících.

Po chvíli jsem uslyšela běžící kroky a křik. Loy to také zaregistroval a rozběhl se někam pryč. Hlasy zesílily a nade mnou se teď sklánělo kolem desítky lidí. Nerozpoznala jsem kdo tam stál, měla jsem zrak rozmazaný od slz.

,,Jsi v pořádku? Co se tady stalo?" poznala jsem známý hlas. Chtěla jsem mu říct že je hloupé se mě ptát jestli jsem v pořádku. Vypadám snad, že jsem v pořádku?

,,Co tady okouníte? Běžte si po svým!" rozehnal Philip hejno dezorientovaných studentů.

Skulila jsem se do klubíčka a chytla jsem se za břicho, jelikož to byla nesnesitelná bolest.

,,Kdo ti to udělal Mell? Kdo to byl?"

Chtěla jsem něco říct, ale nebyla jsem toho schopna.

Sedl si na studenou zem a snažil se mi všelijak pomoct.

Položil si mojí hlavu do svého klína a jemně mě hladil po vlasech.

,,Už je líp. Jsem tu s tebou..."

...

,,Mohla ses mi svěřit. Mohla jsi mi říct pravdu," podíval se na mne smutným pohledem zatímco mi pomáhal chodit.

,,A co by jsi s tím udělal? Nic." Odpověděla jsem a stále se přidržovala stěny.

,,Pomohl bych ti. Třeba bych tě chránil a nepustil z očí."

,,Jako bychom byli v pohádce," uchechtla jsem se.

,,Byl bych tvůj princ na bílém koni." do široka se usmál.

Měla bych mu teď říct, co k němu cítím? Polkla jsem a dál se na něho dívala.

"Vážně nevíš, kdo ti to udělal?" změnil téma a já si oddychla.

,,Nevím. Neznám ho. Měl černé vlasy a byl trochu vyšší než ty." zalhala jsem.
Možná že jsem to neřekla jenom proto, aby z toho nebyl problém. Loye by vyloučili ze školy a řešilo by se to hrozně vážně. Třeba jsem to prostě v tuhle chvíli takhle nechtěla.

,,Dobře..." odmlčel se, ,,vezmu tě k sobě, vaši tohle nesmí vidět."