Mellanie ✓

fourteen

Seděli jsme v parku na dřevěné lavičce, div jsme se k ní nepřilepili. Těch žvýkaček na ní bylo opravdu hojné množství. Málokdy se nám stane, že nemáme o čem si povídat. Vsadil jsem se s ní o krabičku tic tacu, že mě nedokáže rozesmát. Byl jsem zrovna u třetího vtipu a už se to vážně nedalo vydržet. Dostal jsem záchvat smíchu. Teď jsem se válel na zemi a snažil popadnout dech. Ona mě vážně jednou zabije. Navíc, její smích byl nakažlivý. Takže když se rozchechtala ona, rozesmál se i kolemjdoucí, který neměl ani potuchy o čem se tady bavíme.

,,Nebo tenhle. Ještě štěstí, že si jídlo nelovíme sami. Nemám nejmenší tušení, kde taková pizza žije." řekla a já se rozesmál. Nevím, kam na takovéhle věci chodí.

,,Už... stačí..." vyslovil jsem mezi smíchem a držel se za břicho.

V tu chvíli jsem se objevil v jiném světě, v tom jejím. A řeknu vám, je to pocit, jako když se Harry poprvé podíval do Bradavic. Jako když poprvé vejdete do skříně a objevíte se v Narnii. Bylo to... nepopsatelné. A úžasné. Viděla věci, které mě příjdou nezajímavé a kterých bych si jinak vůbec nevšiml.

Připadal jsem si takový jako dřív. S ní mi bylo jedno, co si o mně ostatní myslí. Jestli se chovám podle pravidel. Uvědomil jsem si, že jsem se do ní hluboce zamiloval. Byla sama sebou. Nebyla jako ostatní, sršela z ní energie i nevinnost zároveň. Fakt mi bylo totálně ukradený, že jí servírka připomínala rybičku Dory. Protože u toho byla tak krásná. Najednou mi to připadalo úplně normální a její fantazie byla na denním pořádku.

Přál jsem si jí držet za ruku a pevně jí objímat kolem pasu, ale něco mě drželo zpátky. Přece kdyby ke mně také něco cítila, dala by mi to alespoň najevo, ne? Rozhodl jsem se nekazit naše přátelství, protože kdybych se jí svěřil a ona ke mně nic necítila, neměl bych nic. Ani přátelství ani ji.

Poslední dobou jsem byl mimo z všech těch věcí okolo Mellanie, rodičů a závodů. Měl jsem myšlenky rozházené a ruzutíkané. Točily se na kolotoči v mé hlavě stále dokola a dokola... A já tím pádem na to všechno musel neustále myslet. Došlo to tak daleko, že mě dokonce přinutila jít na charitativní akci "Pomáháme dobytku".

Měním se, protože to chci, nebo protože se tak děje samo?

____________________ ___________________

WARNING! Nešipujte je, protože to nezní moc hezky 😂. Jak už jsem se dozvěděla od jedné holčiny v komentařích, tak Pellanie nebo Mhilip zní opravdu divně 😅.

Tak ahoj u dalšího dílu Pellanie...