Mellanie ✓

nine

Nevím jestli si to uvědomovala nebo ne, ale já ano. Věděl jsem, že k ní začínám něco cítit. Když jsem ji táhl ulicí, připadalo mi, jako kdyby z našich spojených rukou sálala energie. Takový zdroj proudu nebo něco takového. Byl jsem trochu zklamaný, když se pustila, ale nedal jsem to na sobě znát. Vím, že mi ještě moc nedůvěřuje, ale to jsem chtěl změnit. Chtěl jsem, abychom se navzájem líp poznali a trávili společně víc času.

Je pravda, že jsem ze začátku pochyboval o tom, že s ní zvládnu být jenom kamarád, ale taky jsem to bral jako dobrou základnu. Hrozně moc se mi líbila, ale všechno má přeci svůj čas.

Jenom se trochu bojím toho, že se naše přátelství po určité době prohloubí natolik, že to jinak ani nepůjde. Chtěl jsem být něco víc než jen kamarád, ale ona to jinak nechtěla a dávala to najevo až moc často.

,,Jakou si dáš?" zeptal jsem se a očima probodával každý druh zmrzliny, který tam měli. Jsem strašně nerozhodnej člověk.

,,Asi citrónovou."

,,Poraď mi," udělal jsem na ní psí oči.

,,S čím vším chceš ještě radit kromě učení a vybírání zmrzliny?"

,,Ty sis to četla!" rozzářily se mi oči.

,,Jo, ale až ráno, naběhlo mi tam tolik upozornění, že jsem to nestačila číst."

,,Takže?"

,,Co?" podívala se mi podezíravě do očí.

,,Pomůžeš mi?"

,,Mmm. Tak jo, ale v biologii jsem taky trochu pozadu."

,,Myslel jsem teď s tou zmrzlinou, ale radši nechtěj vědět, kde jsem v učebnici biologie já."

Mluvil jsem naprostou pravdu. Jestliže oni teď probírají stádiový růst mimina, tak já jsem ještě u druhů pravěkých rostlin, které se probíraly na začátku minulého roku.

,,To deženem," usmála se a znovu si prohlédla nabídku zmrzlin. Díky bohu, že jsme na konci řady, protože kdybychom teď byli na řadě my a za námi ještě pár lidí, byli bychom tam tak dlouho, že z těch netrpělivých lidí by nakonec zbyly jen kosti.

,,A nechceš tu míchanou?"

,,Ona je tam nějaká míchaná?"

,,Jo, v nabídce na druhé straně listu."

,,Ona je tam nějaká druhá strana?"

Podala mi list s nabídkou zmrzlin a já měl okamžitě vybráno.

,,Tos mi to nemohla říct dřív?"

,,Neptal si se," usmála se.

Oba jsme vycházeli z cukrárny trochu zklamaní, protože ta baba dávala tak malí kopečky, že to za ty peníze ani nestálo. Zmrzlinu jsme dojedli tak za půl minuty a byli jsme ještě ke všemu celí ulepkaní.

,,Víš, že jsem už dávno chtěl zjistit jak moc jemný máš vlásky?"

,,Ani na to nemysli!!!" přiblížil jsem svojí ulepkanou dlaň blíž k jejím vlasům a ona jen tak tak stihla uskočit.

,,Jestli na ně šáhneš, budeš mít na hlavě citrónový lepidlo," napomenula mě a následně se rozeběhla pryč, protože jsem znovu přiblížil ruce k jejím vlasům. Rozeběhl jsem se za ní a ona se smála. Párkrát se za sebe ohlídla, aby zjistila, že ji doháním.

,,Už tě skoro mám!" zakřičel jsem metr za ní.

Ten batoh na zádech mi to teda moc neusnaďňoval.

Nakonec jsem zkončil s citrónovou šťávou ve vlasech a ona s čokoládovým tričkem a vanilkovýma šmouhama na obličeji.

,,Víš co bych teď chtěla?" zeptala se, když jsme si máčeli ruce v moři.

,,Mě?" zaculil jsem se.

,,Ne. Sprchu, ale neslanou," strčila mě ze srandy do ramene. Dělal jsem, že jsem stratil rovnováhu. Na poslední chvíli mě stačila chytnout za lem trička. Začal jsem se nahlas smát. Tentokrát do mě strčila pořádně a já spadl do vody. Prudce jsem se vynořil a vyplivl slanou vodu, co jsem naštěstí nestačil spolknout. Mell se smála a utíkala pryč od vody. Vyšel jsem na pláž a roztáhl ruce, aby si pořádně mohla prohlídnout své dílo.

,,To ti teda děkuju," utrousil jsem a ždímal si vlasy.

Tím jsem jí jenom způsobil další záchvat smíchu.

Sedla si do písku a sledovala moji snahu dostat ze svého oblečení co nejvíce vody.

Přiběhl jsem k ní a než stačila zareagovat, věnoval jsem jí vřelé objetí. Teď už byla mokrá taky, sice míň, ale uspokojilo mě to natolik, že jsem pak neměl dál chuť jí hodit do tý vody na oplátku.