Mellanie ✓

thirty - one

Věnováno té nejpozornější čtenářce malinkaKapka, která si každičkou novou kapitolu přečte jenom pár minut po zveřejnění, opravdu nevím, jak to dělá. Obdivuju ji za to a taky moc děkuju.

Napila se minerálky a dál se dívala na projíždějící motocykly. Seděli jsme na zastávce, cestou do školy. Celou sobotu jsme strávili spolu, v neděli jsem pomáhal tátovi, který se už vrátil ze služební cesty, uklidit garáž. Pondělní ráno nezačalo nejlépe a když teď oba mlčíme, nahrbení a unavení, je na nás vidět, že jsme neměli příjemné snění.

Její kruhy pod očima nebyly vidět tolik, jako ty moje. Vyhovovalo nám to ticho, jelikož jsme byli ještě tak rozespalí a bude nám trvat dost dlouho, než si zvykneme na denní světlo.

První věty jsme ze sebe začali dolovat až před školou.

Poslední tři dny bylo nesnesitelné vedro. Denně už vypiju tři litry vody, protože by jinak ze mě zbyla jen seschlá kůže.

"Nebo bychom mohli jít na koupaliště." navrhla a znovu upila z flašky. Nikdy jsem jí neviděl pít perlivou vodu, pokaždý má nesycenou.

"Klidně." pokrčil jsem rameny. Myšlenku, že tam bude spoustu lidí, jsem radši neřekl nahlas. Vypadalo by to, jako že se mi tam nechce. Naopak, teď bych tam nejraději skočil i v oblečení.

"Já ale musím po škole ještě domů." řekl jsem po chvíli.

"Vždyť jo, já taky. Musím domů pro plavky."

"Takže...?" nadzvedl jsem obočí.

"Takže přijedu k tobě domů, bydlíš blíž ke koupališti a já se navíc domů stavím jenom pro ty plavky, budu rychlá." usmála se.

"Ok. Tak pak zazvoň."

S úsměvem jsem vešel do třídy. Tam mi po chvíli úsměv opadl, když jsem zjistil, že píšeme obrovský test, na který jsem úplně zapomněl.

_________________________________________

Zavázala jsem si neposednou tkaničku u bot a pokračova dál ulicí. Zastavila jsem se před jedním z domů. Philipův dům se nedal přehlédnou. Ptáte se proč? Byl vymalován, jako jediný v této ulici, křiklavě žlutou barvou. Byl by vidět i ze sondy na Marsu.

Otevřela jsem branku, která legračně zavrzala a zavřela jsem za sebou.

Dnes bych mu konečně mohla říct, co k němu cítím...pokud se odhodlám.

Zazvonila jsem a nervózně si přešlápla.

Po krátké chvíli mi kupodivu neotevřel Philip, ale jeho otec.

"Dobrý den." pozdravila jsem a vlídně se usmála.

"Dobrej. Potřebuješ něco? Nejste vy náhodou ti noví sousedé z protějšího domu?" zeptal jsem a já nechápavě naklonila hlavu na stranu.

"Ehm. Ne. Hledám Philipa, řekl ať zazvoním. Máme spolu jít do bazénu."

"Jo ták. Tak to musíš být ty ta dívka, na kterou teď pořád myslí. Poslední dobou se chová vážně nějak divně, tak jsem si řekl, to aby v tom čert byl, pokud v tom není holka!"

Zmateně jsem ho pozorovala. On si myslí, že je Philip do někoho zamilovaný? Do mě?

"A je doma?" vyšlo ze mě, aby nenastal ten trapný okamžik.

"Nahoře, dojdu pro něho. Klidně pojď dál, jestli chceš." řekl a vydal se po schodech nahoru.

Philipův otec byl celkem sympatický pán, kolem pětačtyřicítky. Na vlasech se mu sice lesklo pár stříbrných vlasů, ale jinak to byl člověk, ze kterého energie doslova sršela. Přestože byly dnes astronomické teploty, rozdával úsměvy na všechny světové strany.

Ze schodů seběhl Philip s batohem na zádech a černou kšiltovkou na hlavě. Usmála jsem se na něho. Pak jsem se rozloučila s jeho otcem a společně jsme vyšli před dům.

"Prej se podle tvého táty chováš poslední dobou pozoruhodně." nadhodila jsem, protože mi to vůbec nešlo ven z hlavy.

"A taky říkal že zatím vězí nějaká holka, viď?"

"Jak to víš?"

"To on doma opakuje tolikrát, že už mě to unavilo počítat." rozesmál se.

"A je? Je v tom holka?" zeptala jsem se, nečekala jsem, že by to nebyla pravda.

"Proč se vlastně ptáš?"

"Jen tak." pokrčila jsem rameny. "Nemůžu?"

"Já to ani sám nevím. Možná se mi trochu líbí." poškrábal se na zátylku.

"Znám ji?"

"Nemyslím si." poznamenal a dál pokračoval v chůzi.