Tajemství Martini

To je dobrý

Když jsem s Arii po boku vyšla z jídelny, tak jsem si povzdechla. Nevím, co mi na to řekne Steve s Jackem a stále jsem ještě byla v šokující z toho, jak mi Arii jen tak dal, jako by byla nějaká věc.

Můžu si s ní dělat co chci. Klidně ji můžu dát třeba Asirijskému sultánovi, jako konkubínu, jako projev dobré vůle. Můj otec -ještě když byl zdráv- s ním uzavřel spojenectví.

Z přemýšlení mě vytrhla Aria, když řekla.

,,Promiň nám slova mé matky. Ona neví co říká." Omluvila se matku.

,,Všimla jsem si, ale teď  mě omluv. Chci si o samotě promluvit se svým bratrem." Omluvně jsem se usmála.  ,,Ty si můžeš mezitím cvičit jazyk nebo používání živlů či jízdu na koni." Navrhla jsem jí, když se zatvářila zklamaně.  

Poté jsem se od ní odvrátila a šla cestou k Steveovi.

Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Steve seděl na posteli a hrál si s ohněm v krbu.

Vždy ho vodou uhasil a pak ho zase nechal vzplát. Typický Steve.

,,Ahoj." Pozdravila jsem.

V tu chvíli se otočil.

,,Nazdar. To jsi ty? Já myslel, že to je zase jen ten otravný lékař." Omluvně se usmál.

Taky jsem se usmála. Steve nemá rád lékaře už od dětství.

,,Přišla jsem ti něco říct." Zvážněla jsem.

,,Ano?" Vybídl mě, už taky s vážnou tváří, ať pokračuju. 

,,Domů, na Jih, s námi pojede i Aria." Oznámila jsem mu bez jediné emoce.

Steve tak totiž poznal, že už jsem se rozhodla a on skoro nezmění i kdyby to bylo sebehloupější.

,,Proč?" Zeptal se tedy jen.

,,Požádala mě o to." Odpověděla jsem prostě.

,,Od kdy bereš pod svá ochranná křídla lidi jen tak na požádání?" Zeptal se.

Povzdechla jsem si.

,,Od té doby, co si to zaslouží."

,,A ona si to zaslouží?"

,,Ano"

Teď si pro změnu povzdechl on.

,,Když myslíš..."

,,Ano myslím." Usmála jsem se.

,,Máš s ní nějaké plány do budoucna?" Zajímalo ho.

,,Ani ne, ale je jí škoda na to, aby zhnila tady na Severu." Odpověděla jsem mu.

,,Jo, taky si myslím." Ušklíbl se.

,,Na co ty myslíš." Popíchla jsem ho.

,,Na svou Svatozář." Usmál se a hodil po mě svým andělským pohledem.

Zakroutila jsem nad ním hlavou. Jestli on má Svatozář tak Já jsem Rusava z východníh stepí.

,,A co tu celé dny děláš? Neříkej mi, že tu celé dny jen tak ležíš a hasíš oheň, který hned potom znovu zapálíš." Změnila jsem pro jistotu téma.

,,Ne, někdy ho i sfoukávám." Uchechtl se.

Já jsem na něho jen povytáhla obočí.

,,Ale v celku se tu vlastně strašně nudím." Povzdechl si.

,,Hm, tak to se mnou aspoň můžeš pomoct udělat si nějaký obrázek o Lidech z Pustiny." Usmála jsem se viditelně potěšená touhle skutečností.   
,,Jen si zajdu pro mé zápisky." Usmála jsem se.

,,Jasně." Oplatil mi Steve úsměv.

Jen co jsem vyšla ze dveří mě zastavil něčí podrážděný hlas.

,,Proč jsi si od otce nevzala hrádek  Melkorow?" Zeptal se Rodrick.

V duchu jsem si povzdechla. Odvrátila jsem se k němu s pohledem, který jasně říkal, že na něh nemám čas.

,,Protože ho nechci." Odpověděla jsem.

,,Proč?" Zeptal se ještě podrážděněji. ,,Proč nechceš vyjít vstříc naší lásce?" Dodal zničeně.

Naší lásce? No Jasně. S ledovým výrazem, který nepřipouštěl žádné emoce jsem se na něj podívala a odpověděla. 

,,Martini nikdy neměli žádné léno ani hrad či hrádek na Severu."

,,Tak budeš být  první." Usmál se vítězně.

,,Ne." Odpověděla jsem.

,,Proč?" Zeptal se už vážně zoufale.

V duchu jsem si povzdechla. Tak k tomu bude potřeba trochu hereckého mého umu, ne jen chladný výraz. Nasadila jsem tedy lítostivý výraz.

,,Víš, pro Martini je Sever ptokletá země. Neměli by jsme tu ani být. Všichni mí předci by se obraceli v hrobě kdybych to vzala." Podařilo se mi i vymáčknout nějaké slzy. Takže to vypadalo věrohodně.  

,,Takže pro tebe je jméno Martini důležitější než naše láska?" Zeptal se.

,,Jsem Martini." Odpověděla jsem oproti němu s ledovým klidem.

To ho rozzuřilo.

,,Tak víš co? Je konec. Žádná láska už není. Doufám, že jsi teď spokojená!" Zařval ba mě přes celou chodbu, že to museli slyšet snad v celém patře a od pochodoval ke svému pokoji. Cestou samozdřejmě nezapomněl pořádně prásknout dveřmi.

No, super. Pomyslela jsem si.Hned je o jednu starost méně.