Šla jsem chodbou a při tom přemýšlela, jak bude moje poslední schůzka za tento den vypadat. Byla už jsem docela unavená, ale otce jsem navštívit musela.
Vždy jsem byla jeho malá holčička. Stalcy, tak mi říkával. Bylo to velmi roztomilé oslovení.
Povzdechla jsem si. Ty časy už jsou bohužel pryč. Otec leží na smrtelné posteli a čeká než si pro něj smrt příjde.
Trpí naší rodinnou nemocí. Anepolitida. Je to velmi ojedinělá nemoc svalů. Nedá se dostat jen tak lehce. Jedině po kousnutí od pradávného plaza Anelopa a ti již před pár desetiletími vymřeli. Jenže je dědičná a jednoho našeho prapředka Anelop kousnul. Takže náš rod bude tato nemoc vybíjet dokud nevymřeme.
Jednu dobrou věc tahle nemoc má. Příznaky se objevují až po padesátce. Avšak o to horší pak je to utrpení a krátká smrt.
Otřásla jsem se při pomyšlení jakými muky si můj otec teď prochází. To už jsem se, ale ocitla přede dveřmi do otcova pokoje na které jsem zaklepala a po velmi tichém 'dále' vstoupila dovnitř.
,,Ahoj tati." Usmála jsem se. A pak jsem se podívala na
ČTEŠ
Tajemství Martini
AdventureJsem Stela Martini. Říkají o mě, že jsem sebejistá, tajemná, krásná... Pravdu zná jen pár zasvěcených, ale ví všechno? Vím vůbec Já kdo jsem? To nevím, ale jinak toho vím dost například to , že Já i celé Stingské království máme problém, který král...
