Tajemství Martini

Pro to pro co je ostatní milují

Se zasněně spokojeným úsměvem jsem zaklapla knížku. Bylo to krásné. Nina se nakonec řídila srdcem a vybrala si chudého Laweina z kterého se nakonec vyklubal hrabě Norton a byl ještě bohatší než pan Lopez. Takovýhle obrat jsem vůbec nečekala, ale nepochybovala jsem o tom, že Nina a s Laweinem prožije šťastný život plný lásky. Kéž bych i já potkala svého Laweina! Pomyslela jsem si a zasněně se zhoupla. Ještě pořád jsem totiž seděla na houpačce uprostřed bludiště. 

Tohle uvědomění mě vytrhlo ze snění. Proboha jak dlouho jsem tu byla? Už bylo určitě po obědě. Pomyslela jsem si vyděšeně.

,,Musím říct, že na té houpačce zahloubaná do knihy a v příjemném dopoledním světle jste vypadala vskutku kouzelně." Ozval se známý hlas.

,,Děkuji." Odpověděla jsem a nepochybně jsem se i pořádně začervenala. Absolutně mě svou poklonou vyvedl z rovnováhy.

,,Hledali jsme vás. Nepřišla jste na oběd." Usmál se na mě lord Denis. Znovu jsem se začervenala. Měl tak hezký úsměv! A přišlo mi, že je upřímný, ale to jsem nemohla vědět. Určitě je na mně naštvaný, protože mě musel jít hledat.

,,Omlouvám se... Začetla jsem se a přestala vnímat." Bylo mi trapně. Tohle by se Stele ani Alyss ani žádné jiné mladé dámě určitě nestalo.

,,Neomlouvejte se. Vlastně je to docela milé. O čem je ta vaše kniha?" Přistoupil ke mě a znovu se usmál. já se znovu začervenala. Bylo slušné odpovědět, ale tahle literatura byla pro dívky jako já považována za nevhodnou. Byla jsem v koncích. Co jsem mu měla na to odpovědět?

,,No... je to o jedné dívce." Vykoktala jsem ze sebe nakonec.

,,Aha..." Přikývl lord Denis. Na chvíli se na mě zkoumavě zadíval, pak se usmál a dodal. ,,Ta dívka je nepochybně mladá dáma z dobré rodiny, která se zamilovala do chudáka, ale měla by si vzít boháče, který je dost možná i starý a ošklivý. Dívka se rozhoduje těžce, ale nakonec poslechne své srdce a vezme si chudáka z kterého se nakonec vyklube boháč." Ohromeně jsem na lorda Denise hleděla. Jak to věděl?  

,,Vy jste to četl?" Vyjádřila jsem nahlas jediné možné vysvětlení této situace.

,,To ne, ale moje sestra měla kdysi období, kdy takovéhle knihy četla a vyprávěla mi o nich. Všechny jsou vlastně stejné." Usmál se lord Denis.

,,A vy jste proti tomu nic neměl?" Zeptala jsem se ohromeně. Pro většinu mužů byly tyhle knížky nesmysly, které ženám zatemňovaly mozek.

,,Jistě že ne. Je to její věc, co čte." Pokrčil rameny. Vykuleně jsem se na něj zadívala. Byla jsem zmatená. Tohle že byl lord Sponheimský?

,,Kdo jste?" Vyletělo ze mě dřív než mi došlo, jak je ta věta nesmyslná. Lorda Denise to očividně pobavilo, protože se rozesmál a když se uklidnil, tak si přisedl ke mně.

,,Víte lady Ario... myslel jsem si, že jste úplně jiná." Usmál se na mě lord Denis. Tentokrát jsem si byla jistá, že to myslí upřímně. To mi však nepomáhalo situaci pochopit.

,,Nechápu..." Podotkla jsem nejistě.¨

,,Tak dobře... Abych byl upřímný, tak nemám rod Martini rád a myslel jsem, že vy jste stejná jako oni, ale mýlil jsem se. Vy jste úplně jiná." Řekl mi a přitom se mi díval do očí.

,,Proč je nemáte rád?" Zeptala jsem se zvědavě. Bylo to vlastně takové veřejné tajemství, ale nikdo nevěděl proč. Lord Denis se na mě dlouho zkoumavě díval, ale pak se zřejmě rozhodl.

,,Zřejmě ti dlužím vysvětlení vzhledem k tomu, jak jsem se poslední dny choval." Řekl nakonec. Já jsem se usmála a pohybem hlavy jej vyzvala, aby pokračoval.

,,Víš oni mi vždycky připadali dokonalý. To jak vypadají, jak se chovají, kolik toho ví... Všechno bez jediné chybičky či jen nepatrné nedokonalosti a všichni je kvůli tomu zbožňují. Můžou si dovolit vlastně cokoliv a nikdo ani nemrkne. Dokonce ani král si vůči nim nic nedovolí. Mají prostě úplně všechno a to úplně všechno je podle mě strašně falešné. Na Belorinu jsem byl vlastně jen dvakrát a to velmi krátce, ale hned jakmile jsem tam přijel, chtěl jsem pryč. Všechna ta dokonalost okolo byla nesnesitelná a připadalo mi, že i neskutečně falešné. Všechno to bylo jako iluze. Myslím, že něco skrývají a nevím co a u tak mocných lidí jako jsou Martiniovi se mi to vůbec nelíbí." Odpověděl mi. Docela mě to překvapilo. Neměl je rád pro to, pro co je všichni ostatní nenáviděli.