Tajemství Martini

Po moři

Svěží mořský vítr se mi opřel do tváří. Milovala jsem ten pocit. Připomínalo mi to volnost a svobodu. Tenhle pocit jsem po dnešku potřebovala. 

Na moře jsme vyjeli asi před hodinou. Doposud se nikdo na nic neptal. Nikol vycítila, že si potřebuju odpočinout a když se neptala ona, neptali se ani oni.

Měla jsem pro dnešek dotazů i vysvětlování až nad hlavu. Brzo ráno jsem musela na lenní sněm. Pak do školy. Tam jsem potkala nechápavého Andyho. Pak jsem musela zase mluvit s Jeffem, korunním prince, ale ani tady nebylo vysvětlování a zařizování konec. Musela jsem totiž velmi rychle obstarat loď do Korientu. Tu jsem sice sehnala, ale následovalo další vysvětlování. Jackovi totiž musel vědět, co to zase vyvávádím. 

Povzdechla jsem si. Dnešek byl vážně za trest. Odvrátila jsem se od výhledu a šla do podpalubí. Byli tam zařízené dva pokoje. Jeden pro mě a Nikol a druhý pro Sima s Johnym.

Vešla jsem dovnitř a spadla na postel. Nikol tu nebyla. Zřejmě byla vedle v pokoji u kluků. Co by taky dělala sama v našem pokoji. Usmála jsem se a zavřela spokojeně oči. 

Můj spokojený klid však netrval dlouho. Po pár mitách vpadla do pokoje rozesmátá Nikol.

,,Jé, Stelo... já netušila, že tu jsi." zasmála se. Pootevřela jsem jedno oko. Co to proboha mele? Není opilá?

,,Cože?" Zamžourala jsem na ni tím jedním pootevřeným okem. ,,Nejsi opilá?" Zeptala jsem se chraplavě. Místo objasnění se Nikol ještě více rozesmála. To jsem ráda, že jsem tě pobavila. Pomyslela jsem si otráveně a zavřela i to jedno pootevřené mžourající oko.

,,Nne...nenejsem opilá." Vykoktala ze sebe mezi smíchem. Já nad tím jen v duchu protočila oči. Rozhodně nevypadala na to, že je v pořádku.

,,Ne vážně." Uklidnila se Nikol konečně. ,,Nejsem opilá, i když tak možná vypadám." Vyvrátila to už klidným hlasem. Nejen vypadáš. Pomyslela jsem si.

,,John jen dostal mořskou nemoc." Vysvětlila mi a propukla v další záchvat smíchu. 

No to je k popukání. Pomyslela jsem si, avšak nedokázala jsem zabránit tomu, abych malinko nepozvedla koutky. Představa našeho siláckého a neporazitelného Johnyho, jak leží na posteli a nemůže se hnout kvůli bolestí břicha byla vskutku zábavná. Dvojnásob pro Nikol, která měla s Johnym vztah otevřeného nepřátelství.

,,No... ale když už tu jsi a podařilo se mi ti trochu zvednout náladu, mi můžeš říct kam jedeme, proč tam jedeme a co tam budeme dělat." Řela Nikol rozhodně, poté co sebou plácla na vedlejší postel a já si snad už posté za tento den povzdechla. Podle tónu Nikoliina hlasu jsem poznala, že to vysvětlení opravdu chce. A to hned.

,,Jedeme do Korientu." Odpověděla jsem jí pomalu na první otázku. ,,Navštívit sultána Adriháda Seleje Astreteturka a budeme s ním mluvit." Odpověděla jsem jí po chvíli i na zbylé dvě otázky. Stále jsem měla zavřené oči. Nemusela jsem se však na Nikol dívat, abych poznala, že ji moje odpovědi neuspokojily.

,,O čem budeme mluvit se sultánem Adrihádem Selejem Astreteturkem?" Položila mi další otázku. Pousmála jsem se. Vyslovila sultánovo jméno s přesností a ladností stejně jako vyslovuje svoje vlastní. Většina lidí by si na jeho jméně zlámalo jazyk.

,,O tom proč vyslal svoje lidi, aby pomáhali útočníkům, kteří nás přepadli během turnaje Elementů." Odpověděla jsem jí trpělivě znovu. 

,,To oni nás přepadli? Žoldáci sultána Adriháda?" Vyjekla Nikol překvapeně.

,,Ne tak docela. Oni jim jen pomáhali." Vysvětlovala jsem dál.

,,A proč teda si nejdem 'popovídat's těmi, kdo byli hlavní útočníci?" Zeptala se Nikol kosavě. V tu chvíli jsem prudce otevřela oči. Nikol uhodila hřeček na hlavičku.

,,Protože já nevím, kdo jsou hlavní útočníci." Odpověděla jsem stále klidným hlasem, ale uvnitř mě to vřelo nejistotou. 

,,Cože?" Vyjekla Nikol zděšeně a bylo na ní vidět, že to nechápe. ,,Jak jako že to nevíš. Vždyť jsi se mu prohrabala snad celou hlavou!" 

,,Jo, ale i tak to nevidím. Vím, že by to měl vědět, ale neví to. V jeho hlavě jsem narazila na pomyslnou zeď přes kterou se nejde dostat." Odpověděla jsem jí se stopou zoufalství v hlase.

,,Tak to je průšvih." Zhodnotila celou situaci vyjeveně Nikol.