Tajemství Martini

Povídej

Pomalu jsem přešla k jednomu z modrých křesel a sedla si. Přemýšlela jsem. Bylo naprosto nemyslitelné mu něco říct a přesto jsem tu teď nad tím přemýšlela. Byla jsem zmatená. Podle svého instinktu jsem se rozhodovala často, ale to jak jsem to cítila bylo většinou stejného názoru  jako to, jak jsem myslela. Teď jsem však už nemohla být rozpolcenější.

Jeff si stejně jako já sedl do modrého křesla a vyčkával. Čekal co udělám, nepokoušel se mě přesvědčovat ani nějak vydírat. Jen čekal jak se rozhodnu. A to mě nakonec přesvědčilo.

,,Dobře," řekla jsem nakonec. ,,Ptej se."

,,Vážně?" povytáhl obočí. ,,Odpovíš mi upřímně?" Zeptal se mě a nedůvěřivě si mě měřil pohledem.

,,Ano, odpovím ti podle toho, jak budu moct." Odpověděla jsem. Jeff se zamyslel, ale nakonec kývl. 

,,Co tedy o mně víš?" Přednesl svou první otázku.

,,Všechno." Odpověděla jsem bez zaváhání. 

,,Není výraz všechno přehnaný?" Zeptal se nedůvěřivě.

,,Vím o tobě to samé, co o sobě víš ty sám." Pozměnila jsem tedy svou výpověď.

,,To se mi skoro nechce věřit." Prohlásil Jeff nedůvěřivě.

,,Chtěl si po mně upřímné a pravdivé odpovědi. Jestli mi něvěříš, nebo ne už není můj problém." Odpověděla jsem chladně. Celkem jsem ho chápala. Teoreticky nebylo možné, abych toho věděla tolik. Taky bych si nevěřila.

,,Znáš i mé druhé jméno?" Zeptal se Jeff. Byla to taková zkouška. Před korunovací se nikdy neodhalovalo druhé jméno korunního prince.

,,Sawier." Odpověděla jsem.

,,Jak to víš?" Zeptal se Jeff. Bylo vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. To jméno znal jen on, jeho matka a otec, nikdo jiný.

,,To ti nemůžu říct." Odpověděla jsem.

,,Říkala jsi, že budeš odpovídat upřímně." Zamračil se.

,,V tom případě ti to říct nechci." Odpověděla jsem a zabodla do něho svůj ledově modrý pohled, aby pochopil, že tohle téma je prostě tabu.

,,Řekl ti to někdo?" Zkusil to tedy jinak.

,,Svým způsobem." Odpověděla jsem a zamračila se. Jestli se v tom bude šťourat dál, tak už žádnou odpověď nedostane.

,,Kam to jedete?" Změnil téma. Nepochybně mu došlo v jakém jsem rozpoložení a dostal oprávněný strach, že by se už nemusel nic dozvědět.

,,Korient." Odpověděla jsem prostě.

,,Proč?" Ptal se dál.

,,Na svatbu." Odpověděl jsem.

,,Čí?" Zeptal se znovu. Přistoupil na mou hru s krátkými odpověďmi.

,,Jackovu." Pokrčila jsem rameny.

,,Koho si bude brát?" Zeptal se překvapeně.

,,Leah sultan." Odpověděla jsem.

,,Proč?" Zeptal se znovu.

,,Kvůli míru." Odpověděla jsem.

,,To ale není celá pravda." Přimhouřil Jeff oči.

,,To je diplomatická pravda." Usmála jsem se. Jeff naklonil hlavu ke straně.

,,Celá pravda je složitější." Povzdechla jsem si.

,,Mám zkušenost, že věty tohoto typu jsou jen výmluvy, když se někomu nechce vysvětlovat situace." Pousmál se Jeff. Já se zase zapřemýšlela. Měla jsem mu to říct? Zaváhala jsem.

,,Řekněme, že se vyskytl jeden člověk, který se vydává za našeho vzdáleného příbuzného. Ten se setkal s Korientským sultánem. Ten mu slíbil za dost velkou sumu dost velkou armádu na to aby rozdrtil směšnou Stingskou armádu a podrobil si celé Stingské království. Nezbylo mi tedy než dát sultánovi jedinou možnou nabídku, která by ho přiměla zrušit svůj slib." Pověděla jsem Jeffovi.

,,Chápu." Přikývl po chvilce. Ani jemu nebyla cizí situace naší armády, ani politika Korientu.

,,Ke každému sňatku, ale potřebuješ povolení od krále." Poznamenal Jeff.

,,Nepotřebuješ, král ho jen může zamítnout nebo anulovat." Odpověděla jsem.

,,No právě... Nevím jestli mu matka něco nepodstrčí. Bytostně jí totiž vadíte." Poznamenal zamyšleně.

,,Tím chceš říct, že král už začíná být moc starý." Zeptala jsem se.

,,Myslím, že otec je nemocný a má matka odjakživa touží po moci." Odpověděl Jeff. ,,Každopádně myslím, že otci napíšu ať o tom ví." Pronesl Jeff zamyšleně.

,,Kdy přijedete zpátky?" Zeptal se.

,,Myslím, že tak za tři měsíce." Odpověděla jsem a pokrčila rameny.

,,Asi pak budou mít svatbu i tady ne?" Chtěl se ujistit Jeff.

,,Ano samozřejmě. Nepochybně svatba desetiletí." Pousmála jsem se.

,,Nakonec bude možná lepší, když na měsíc pojedu domů a zjistím jak to tam vypadá." Usmál se Jeff.

,,To je dobrý nápad." Přikývla jsem. ,,Ale teď už doopravdy musím jít. Vážně jsem spěchala." Dodala jsem se.

,,Stelo... asi se už neuvidíme, tak jen chci abys věděla, že ti věřím." Řekl mi. Já se usmála a přikývla. Taky jsem mu věřila.