Tajemství Martini

Leah perlí

,,Odpusťte lady Stelo, ale datum svatby jste stanovili na 20. května. Uvědomujete si, že je to již jen za pouhé dva měsíce?" Zeptal se hlavní písař a udiveně si mě přeměřil pohledem. 

,,Nebojte se sire Barkley, vše bude v pořádku." Přikývla jsem. ,,Vy to jen, co nejdřív napište. Do Severských lén to musí odejít nejpozději koncem tohoto týdne." Dodala jsem.

,,Samozřejmě. Kolikrát si to budete ráčit přát?" Zeptal se sir Barkley vážně.

,,Zatím jsem stihla sestavit jen seznam Severských hostů s těch je 296. Všechny samozřejmě musíte oslovit jménem se všemi tituly. Ty jsou také u každého vypsané." Pověděla jsem mu, podala mu seznam a zadívala se mu do očí čekajíc jestli bude mít ještě nějaké další otázky.

,,Spolehněte se lady Stelo." Uklonil se jen sir Barkley. V duchu jsem se pousmála. Bylo toho hodně, ale to se dalo čekat. Takováhle svatba se obvykle plánovala měsíce, jenže tolik času my neměli. Náš mír s Korientem musel být oficiální i u nás. 

Zhluboka jsem se nadechla a také vyšla z místnosti. Přitom jsem přemýšlela, kdo by byl nejlepší jako oddávájící. Jistě, o jednom člověku jenž se pro tento úkol dokonale hodil jsem již věděla, ale přesto jsem dále přemýšlela nad jiným východiskem. Přece jen žádat krále, aby vás oddal bylo docela smělé i na mě...

,,Lady Stelo, omlouvám se za vyrušení, ale lady Leah si vás žádá." Docupitala ke mně dívka přibližně v mém věku s nervózně sklopenou hlavou. Podle jejího oblečení jsem poznala, že se jedná o jednu z pomocnic sira Atkinse. Přikývla jsem a pokynula jí ať mě vede. V duchu jsem si povzdechla. Cítila jsem problémy. 

Mé tušení se potvrdilo. Už z chodby jsem slyšela Leahin rozhořčený až vzteklý hlas. Někdy jsem slyšela kratší odmlky, jak jí zřejmě sir Atkins odpovídal. 

,,Svatební šaty bývají vždycky bílé a já na své svatbě žádné jiné nechci!" Rozkřikla se Leah. Byla jsem už těsně za dveřmi, takže jsem rozeznala, co říká. Odpovědi od sira Atkinse jsem se však nedočkala, protože v tu chvíli služka zaklepala a poté  otevřela dveře.

S nic neříkajícím výrazem jsem tedy prošla kolem ní. Obličeje všech v místnosti se na mě v tu ránu obrátily. S nelibostí jsem zaznamenala, že tu kromě sira Atkinse a Leah jsou ještě čtyři další služky a dva Atkinsovi pomocníci. To nebylo dobré, ale ještě horší byl fakt, že to z velké části byla moje chyba. Měla jsem předpokládat, že tahle situace nastane. Leah měla jen malé povědomí o naší zemi, natož aby věděla něco o našem rodu a našich zvycích a tradicích.

Jistě, křičet na hlavního návrháře, když podle vás neodvedl svou práci dobře nebylo ve šlechtických a panovnických rodinách nic neobvyklého, ale u nás se to takhle nedělalo. I kdyby něco skutečně pokazil, my jsme to řešili v klidu a to i kdyby kazil vše na co sáhl. Leah to musí co nejdříc pochopit, protože jinak ji nikdo nebude uznávat. Bude z ní sece lady protektorka Jihu a také to bude manželka Jacka, ale Martini z ní nebude.

,,Stelo, to je dost, že jsi tady. Můžeš tomu starému buang vysvětlit, že svatební šaty jsou vždycky bílé?" Zeptala se mě zvýšeným hlasem. Všimla jsem si, jak sir Atkins stiskl rty a i všichni ostatní v místnosti se trochu přikrčili. Nevím jestli to bylo tím, že se ke mně chovala poněkud neuctivě nebo tím, že váženého sira Atkinse nazvala starým a ještě k tomu hlupákem. Ačkoliv to totiž vyslovila ve své mateřštině, urážku to nijak nezmírňovalo. Na Belorinu ani v jeho širokém okolí se totiž nevyskytoval kromě malých dětí nikdo, kdo by korientsky neuměl...