Tajemství Martini

Antrilion

Alejí jsme přijely k hradu a já si povzdechla. Skutečně jsem se bála, a to hodně. Nemohla jsem však Stelu sklamat. Jestli totiž ona věřila, že to zvládnu, měla bych to tedy někak zvládnout. I když ne tak dobře jako Stela.

Kočár zastavila a já se zhluboka nadechla, teď přijde kočí, otevře mi dveře a pomůže mi vystoupit z kočáru. Pak už mě nečeká nic jiného než se pozdravit s lordem a lady Partliovými... Pomyslela jsem si, a tak se taky stalo.

Z kočáru jsem kupodivu vystoupila velmi ladně. První část tedy byla za mnou. Teď čekala ta druhá, těžší, a to pozdravit se s nimi. Jen doufám, že nezačnu koktat. Pomyslela jsem si a pomalu vykročila svým dočasným hostitelům vztříc.  

,,Lady Ario, rád vás poznávám a vítám vás na Antrilionu." Usmál se lord Partliov a poté mi jemně políbil ruku.

,,Také vás ráda poznávám lorde Partliove, a stejně tak vás lady Meredith Partliová." Řekla jsem v odpověď s mírným avšak nervózním úsměvem. Ten po mém pozdravu, ale získal trochu víc na sebejistotě. Ani jednou jsem se nezadrhla ani nezakoktala a to se dalo považovat za opravdový úspěch.

,,Potěšení je na naší straně." Opáčil lord Partliov a změřil si mě pohledem. Docela mě to znervózňovalo, ale co jsem mohla dělat...

,,Doufám, že se k nám připojíte na společné večeři." Usmál se znovu lord Partliov, když po mě přestal přejíždět pohledem. Jeho choť, která byla do té doby zticha mu však v tu chvíli věnovala nespokojený pohled a jala se mu odporovat.

,,Ale drahý, jen se na mladičkou lady Ariu podívej. Je určitě celá polámaná a unavená z té dlouhé cesty. Měla by si teď jít hlavně odpočinout. Že drahoušku?" Usmála se na mě lady Meredith soucitně a mi nezbylo než vyvalit oči. Takovéhle chování jsem neznala. U nás na Severu se o mě nikdo prakticky nezajímal a když už, tak jen proto, aby mi mohli vynadat, že něco dělám špatně. V Belorinu se nic takového nedělo. Stela se o mě dost zajímala a Monika v rámci možností taky, ale Stelin vztah ke mě byl jinak celkem chladný. Na druhou stranu na její poměry... Jenže lady Meredith byla cizí žena a její cování vůči mě bylo na první pohled velmi milé a přívětivé. Nvěděla jsem, co mám dělat, ačkoli mi to licotilo, v duchu jsem stále očekávala nějaký podraz. Ten však přijít neměl.

,,Ano jsem celkem unavená." Přitakala jsem po krátké chvíli vyjeveně.

,,Tak pojď, zavedu tě do tvých komnat." Usmála se na mě a pokynula mi ať ji následuji.

Když jsme  několika chodbami došly dost daleko od nádvoří, lady Meredith se na mě najednou obrátila a počkala až ji dojdu. Poté započala konverzaci.

,,Lady Ario, jak dlouho již pobýváte u svých příbuzných, lorda Martiniho a jeho sourozenců?" Zeptala se mě. Nad tím jsem se musela zamyslet. Jak dlouho jsem tam vlastně byla?

,,Asi dva měsíce." Odpověděla jsem s pokrčením ramen.

,,Zvláštní." Pousmála se lady Meredith.

,,Co máte na mysli?" Zeptala jsem se zmateně.

,,Víte..." Pousmála  se lady Meredith tajemně. ,,Kdyby na vašem místě stála lady Stela s přesností by mi odpověděla přesný počet dnů a kdyby mě to zajímalo tak i hodin. Je zvláštní, že ačkoli jsme o tom už začali pochybovat, existuje nějaká jejich příbuzná s kterou by se Lord Martini a jeho sourozenci stýkali aniž by ona osoba byla naprosto dokonalá." Odpověděla lady Meredith a stejně jako před chvílí její manžel si mě přeměřila zkoumavým pohledem.

Po zádech mi v tu chvíli přejel mráz. Co tím chce říct? A je to dobře nebo špatně?