Tajemství Martini

Lord Reinhold

Týden v černé utekl jako voda. Já ani mí bratři jsme se nezastavili. Když o tom tak přemýšlím, tak se vlastně téměř nezastavil nikdo v zámku. Všichni jsme měli plné ruce práce s nastávající oslavou. A bylo to dobře jelikož jsme neměli ani moc času se ubírat tou ztrátou. Naší předkové to vymysleli dobře.

Za chvíli už měli přijíždět první a zároveň tí nejpodlétavější  hosté, proto jsem se rozhodla převléct do honosnějších šatů. Stále byli černé. Smuteční šaty jsme mohli odložit až zítra. Tedy v první den oslav. Oslavy trvaly týden.

Týden slavit. Pomyslela jsem si. Tak to bude zápřah. Z mích myšlenek mě vyrušilo troubení trubek z věží. Ohlašovací příjezd nějakého významnějšího šlechtice. Podle melodie jsem po pár vteřinách přemýšlení poznala, že je to hrabě Arnold Töpfer Reinhold z Lokýnianu. Hořce jsem se pousmála. Vrchní podlézač přijíždí.

Po této myšlence jsem již na nic nečekala a kývla na Nikol, kterou jsem si zvolila svou gardedámou. Nikdy jsem gardedámu neměla, ale neslušelo se, aby mladá, krásná a neprovdaná dívka ze slušné a vlivné rodiny jako byla ta má, neměla gardedámu. To bylo společensky nepřijatelné. 

Společně jsme rychlým krokem sešli k hlavnímu vchodu. Když troubily trubky znamenalo to, že host je od zámku vzdálený asi pět minut jízdy. Měli jsme tak čas se jen rychle doupravit přijít jej přivítat.

Když jsme vyšly ze dveří, lord Reinhold právě míjel poslední stromy ze před velkým nádvořím. Ztihly jsme to přesně včas. Jako obvykle. A jak jsem si všimla i mí bratři už tu byli. Dokonce i Christopher. To mě velmi překvapilo. Christopher je věčně zalezlý v laboratoři a nějaké trubky jsou mimo jeho vnímání.

A pak, což mě překvapilo ještě více tu byla i Aria. Někdo se k ní zřejmě musel stavit a informovat ji o tom, že se má dostavit před zámek.

,,Stelo? Kdo je to?" Zašeptala směrem ke mně neslyšně Aria. 

,,Hrabě Arnold Topfel Reinhold z Lokýnianu." Pošeptala jsem jí nazpět a poté se se zářivým úsměvem vydala za svými bratry, kteří mířili vstříct našemu prvnímu hostu.

,,Hrabě Arnold Topfel Reinhold z Lokýnianu, vítám vás u nás." Pronesl zvočně se stejně zářivým úsměvem jaký jsem nasadila já. 

,,Jsem poctěn vaší pohostiností, Vévodo Jacku Eliotte Martini z Belorianu." Oplatil mu lord Reinhold. Jenže při tom opomenul dvě maličkosti. Za prvé to, že Jack ještě nebyl vévodou Belorianského léna. Oficiálně se jím měl stát až zítra. Tato drobná nesrovnalost se dala přejít. Lord Reinhold se zřejmě chtěl jen Jackovi trochu vlichotit. Avšak když řekl, že je Jack z Belorianu, zpozorněli všichni i Aria. O člověku totiž hodně vypovídá když jede k někomu na návštěvu. Ještě k někomu tak známému jako jsme my a neví ani jak se daný člověk jmenuje přesně celým jménem. Náš zámek se jmenuje Belorin, nikoli Belorian a tím že to nevěděl velmi hrubě porušil etiketu.

,,Vévodou z Belorinu se stanu až zítra." Usmál se Jack polichoceně. Já však věděla, že je  to přirozeně jen přetvářka. A lordu Reinholdovi to došlo taky potom, co si uvědomil jak hrubě se spletl. Celý zrudl a sklopil zrak. Poté ho však, ale zvedl a upřel ho na Jacka. Zřejmě si uvědomil, že nic na to neříct by byl dalším prohřeškem proti etiketě.

,,Ach ano, omlouvám se." Pokusil se usmát smířlivě. Změnil proto radši téma v milném domnění, že Jack zapomene. ,,Lorde Martini, rád bych vám představil svoji manželku hraběnku Haleinu Mathésu Reinholdovou z Lokýnianu a svou dceru lady Nelinu Teransu z Lokýnianu." Usmál se.

,,Rád vás poznávám hraběnko Haleino Mathéso Reinholdová z Lokýnianu." Usmál se znovu Jack a přiložil si její ruku k ústům a zlehka se jimi dotkl její ruky. Poté svůj pohled přesměroval k druhé ženě a řekl.

,,I vás lady Nelino Terenso Reinholdová z Lokýnianu." Pronesl a i její ruku si přiložil k ústům.

,,I já bych vám rád někoho představil." Usmál se Jack potom co svou pozornost obrátil znovu k lordu Reinholdovi.