Tajemství Martini

Polo-urážka

,,La vres Harrisi Aria l,Elorian. Ma lapa vras Harris l'Elorian e Ma napa vras Harrisi l'Elorian." Přednesla Aria.

Už téměř dvě hodiny Arii učím základy Lazštiny... nebo spíš tuhle jedinou větu a konečně to nese nějaké výsledky, protože tohle je poprvé, co to řekla celé správně.

,,Výborně, konečně jsi to řekla celé správně. A teď mi zopakuj co to znamená. Jestli jsi to už nezapomněla. Pochválila jsem ji.

,,Já jsem hraběnka Aria z Elorianu. Můj otec je hrabě z Elorianu a moje matka je hraběnka to Elorianu." Přeložila Aria.

,,Správně" Usmála jsem se. ,,Představení bychom měli. Teď jak pozdravit. 'Králi' se řekne 'Köle'."

,,Köle" zopakovala.

,,Velmi dobře, 'královno' je 'Kële'."

,,Kële"

,,'Vévodo' je 'Tiffus'."

,,Tiffus"

,,A 'Vévodkyně' 'Tiffusi'."

,,Tiffusi"

,,'Markýz' je 'Sölles'."

,,Sölles"

,,A 'markýza' 'Söllesi'."

,,Söllesi"

,,A 'hrabě' a 'hraběnka'?"

,,Harris e Harrisi."

,,Správně" Usmála jsem se.

,,Tak a teď si tě přezkouším. 'Markýza'...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na oběd jsme s Arii přišly společně, což vyvolalo překvapené pohledy.

Na Jihu by to taktně zůstalo jen u pohledů, ale tady jsme na Severu takže nic takového nehrozí.

,,Co jste spolu dělali?" Zeptal se hned lord Eldar.

Podívala jsem se na Arii a aniž by to někdo -včetně Arii- věděl jsem jí podstrčila myšlenku. 'To by bylo na Jihu považováno za vrchol neslušnosti.'

,,Povídaly jsme si." Odpověděla Aria.

,,Vážně? A o čem?" Dotíral dál.

,,O Köle, Tiffus nebo třeba o Söllesi" Odpověděla Aria s vědoucím výrazem.

Stejně jako Arii mi bylo jasné, že lord Eldar nemá ani páru o čem to Aria mluví, ale aby přede mnou a Stevem -kterému se celkem úspěšně dařilo zadržovat smích- nevypadal jako Severský nevzdělanec.

Lord Eldar přesně podle našeho očekávání jen pokýval hlavou a snažil se vypadat, že ví o čem je řeč, ale i malé dítě by pochopilo, že mu přetvářka vážně nejde.

Při rozhovoru mezi Arií a jejím otcem jsme se posadili a začali nám nosit jídlo. Jelikož se nic z toho co nám přinesli nedalo jíst, tak jsem si od každého chodu jen kousek ukousla a jinak jídlo nechala ležet netknuté na talíři.

Lady Marie si toho nejspíš všimla, protože se mě zeptala.

,,Stelo, tobě naše jídlo nechutnalo?" Zeptala se dotčeným tónem.

,,To ne, ale já nikdy moc nejím. Zvláště když nejsem doma. Mám trochu strach jestli to doma Christopher zvládá. On totiž nikdy nebyl dobrý na vládu." Přiznala jsem jí.

,,Tak proč tam s ním nikdo nezůstal?" Zeptala se s přihlouplým úsměvem, jako by jsme byli úplně blbí. Tohle je vážně hloupá otázka. Pak se mi divte, proč jsem ji nikdy neměla rád.

Nakrčila jsem obočí, že přemýšlím. ,,Myslím, že tsm je sám, protože my ostatní jsme jeli na Sever a zabili Manoru, protože nikdo jiný toho nebyl schopen. Steve se při tom vážně zranil a já upadla na dva dny do kómatu. Takže ano, myslím, že příště by jsme měli doopravdy zůstat doma a neriskovat naše životy pro životy jiných, tady na Severu." Odpověděla jsem a probodla ji pohledem.

Podle jejího pohledu jsem poznala, že se to marně snaží pochopit. Svůj pohled jsem přesunula na lorda Eldara, který se celou dobu na náš rozhovor díval se zjevmým zděšením.

,,Lady Stelo, jsme velice rádi, že jste nás vyslyšeli a zachránili před Manorou." Snažil se vše urovnat.

,,Vážně?" Zeptala jsem se pochybovačně a střídavě probodávala pohledem Eldara a Marii.

,,Ano a proto přijměte naše díky v podobě Severského hrádku Melkorowa." Usmál se Eldar smířlivě, ale v duchu jistě své ženě spílal za to, že ho donutila k tomuto kroku.

Zamračila jsem se. ,,Nechci hrádek na Severu." Řekla jsem. Podívala jsem se na něj a podstrčila jsem mu myšlenku. ,,Dej jí Arii. Teď si s ní zdřejmě dobře rozumí a možná by jsi jí tím i potěšil."

,,Tak aspoň přijměte můj dar v podobě Arii. Můžete si ji vzít na Jih. Je vaše." Řekl.

To jakým způsobem to řekl mi vyrazilo dech. Navenek jsem sice byla klidná, ale uvnitř ve mně všechno vřelo.

On mi ji dává jako věc! Jako nějakou služku nebo otroka! Svou vlastní dceru!

,,Ale drahý, Aria se má za měsíc vdávat." Namítla Lady Marie.

Lord Eldar se na ní varovně podíval, ale jinak ji ignoroval.

,,Vážně? A co její budoucí manžel?" Zeptala jsem se.

,,Tomu řeknu, že jsem jí dal Martini a v tom případě to jistě pochopí." Usmál se.

,,Jistě" Úsměv jsem mu opětovala.

Pak jsem se podívala na Arii. Tak na mě ohromeně hleděla. Asi jí vrtalo hlavou, jak jsem to udělala, že navrhl přesně to co jsem chtěla.

Když si všimla mého pohledu, tak rty naznačila ,,díky".

Pro sebe jsem se usmála. Tak to by bylo.

,,Jestli mě teď omluvíte, tak bych se ráda odebrala do svých komnat." Řekla jsem.

Lady Marie už chtěla něco namítat, ale její manžel ji předběhl.

,,Ale ano. Jistě." Usmál se.

To ji umlčelo. Mám takový dojem, že vůbec nepochopila o čem jsme to tu mluvili.