Tajemství Martini

Vzhůru za dalším dobrodružstvím

Seděla jsem ve svém oblíbeném altánku s výhledem na moře a snažila se zopakovat si slovíčka z posledních lekcí Lazštiny. Má učitelka Monika byla sice již starší paní, ale učila stále dobře. Byla velmi hodná, avšak stejně jak byla hodná dokázala být i velmi nepříjemná a jedovatá, když jsem se zasnila či jsem něčemu nevěnovala tolik úsilí, kolik bych mohla. Monika učila  i Stelu a její bratry, takže byla zvyklá na jiné tempo studia. I přes tuto skutečnost však na tom Aria nebyla zas tak zle. Byla pylná a měla pro učení nadšení a to Monice velmi lichotilo, neboť sourozenci Martiniovi studium a samotné vzdělání brali spíš jako jejich povinnost.

,,Lady Ario, žádá si vás lord Martini." Vyrušil  mě z mých myšlenek najednou jeden ze sluhů. Neorientovala jsem se v tom, který to byl. U nás jsem znala jména všech, ale tady jich bylo tolik...

,,Dobře." Odpověděla jsem tiše. Sluha už však byl pryč.  A tak jsem se i já odebrala z altánku, vstříc svému bratranci. Cestou jsem přemýšlela, co mi tak může chtít. Vždyť jsem nic nevyvedla nebo ano?

S takovými myšlenkami jsem se ubírala do vnitra paláce. Bylo to až k podivu, jak jsem se tu rychle začala orientovat. 

Před dveřmi předpokoje do Jackovi pracovny jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Bála jsem se. Mí příbuzní mě znervózňovali a když tu teď Stela nebyla, začala jsem se obávat, že by mě mohli poslat zpátky na Sever do Belorského léna. 

Zatřepala jsem hlavou a než abych se nechala dál užírat svou nejistotou jsem otevřela dveře předpokoje a vešla dovnitř. Komorník mého bratrance okamžitě zvedl hlavu. Když uviděl, že jsem to já usmál se a řekl.

,,Lady Ario, lord Martini vás již netrpělivě očekává." S těmito slovy se zvedl a přašel ke dveřím na které zaklepal a na vyzvání vešel dovnitř. Ještě jsem se ani nevzpamatovala a už jsem slyšela jeho hlas.

,,Lorde Martini,  lady Aria." Ohlásil mě a já se musela vydat do pracovny. Komorník se kolem mě prosmekl a zavřel za mnou dveře, takže jsem s Jackem zůstala v pokoji sama.

Jack seděl u svého pracovního stolu a něco psal, usoudila jsem tedy, že bych měla mlčet a počkat až to dopíše. Stála jsem tam tak v tom tíživém tichu ještě asi dvě minuty. Připadalo mi to však jako bych tam stála hodiny. To ticho mě zabíjelo. Jackovi to však očidně nevadilo. Nakonec se ale přecejenom otočil, přeměřil si mě pohledem a promluvil.

,,Ario, posaď se. Přece tam nebudeš jen tak stát." Usmál se a kývl ke křeslu hned vedle jeho psacího stolu. Moje nohy se samovolně rozpohybovaly ke křeslu. Byla jsem jako v tranzu. Podle Jackovapohledu jsem usoudila, že si toho všiml , ale přešel to. Zřejmě mu bylo jasné, že by to nějakými poznámkami ještě zhoršil a to nejspíš nechtěl. 

,,Mluvil jsem s Monikou. Zajímalo mě jak jsi na tomm se studiem. Jaký je tvůj názor na tvé znalosti?" Otázal se mě a já se málem z nervozity kousla do rtu. Rychle jsem se však zarazila. Stela mi to totiž jednou vytkla. Je to neetické. 

,,Řekla bych, že hodně špatně." Vysoukala jsem ze sebe nakonec. 

,,To si myslíš? No, na naši příbuznou skutečně ano, ale na normální poměry na tom podle Moniky tak zle nejsi." Usmál se a já jsem překvapením vykulila oči, čímž se jeho úsměv ještě rozšířil.

,,Mladé dámy mají povětšinou jiné starosti než studium.  Ale to odbíháme od tématu. Stela mi před svým odjezdem řekla, že by byla ráda, kdyby jsi jela na studijní cestu po království a já nemohl než souhlasit, když jsem si ověřil tvoje nynější znalosti. Stela mi dala i předběžný plán tvých návštěv, návrh, kdo měl být tvou komornou, gerderobierkou a gardedámou. Pojedeš samozřejmě i s Monikou a po cestě se budeš nadále vzdělávat." Oznámil mi a já nemohla uvěčit vlastním uším. Měla jsem jet na studijní cestu! Poznám celé Stingské království! O tom se mi nikdy ani nesnilo.