Tajemství Martini

Rodiny

Partliovi, Clinfordovi, Carsterovi a Donnersetovi. Čtyři rodiny se kterými už jsem měla tu čest. A každá byla i přes stejný titul úplně jiná. Zatímco Partliovi byli milý a přátelský postarší pár, který s lety nabyl i na první pohled jasnou moudrost. Clinfordovi byli zase celkem mladý pár a moc moudrosti zatím nepobrali, aspoň tedy lady Luella. Od lorda Clinforda jsem až na pár zdvořilostních frází nic neslyšela. Carsterovi byli zase úplně jiní. S lordem i lady bylo vždy o čem mluvit a jejich děti byly úžasné, zvláště nejstarší syn Joseph byl velmi vtipný. A ta jejich pantoterikská snědá pleť. Nikdy jsem nic tak zvláštního neviděla! 

A pak tu byli Donnersetovi. Osobně mi přišli daleko příjemnější než Clinfordovi a i Monika se zmínila, že očekává, že v příštích letech budou nejspíš ve společenském řebříčku stoupat. Nejkrásnější na nich mi ale přišla ta jejich vzájemná láska. Lady Harriet je rozená Elainová a ti jsou společensky až po Donnersetových a lord Raymond by měl se svým charismatem i na lepší nevěstu a tím by Donnersetovi ve společnosti stoupli, ale on si i přesto vybral Harriet, protože ji miloval a jejich krásná dcerka Eleanor to všechno jen potvrzuje.

Teď nás čekají Allenovi. Pořád jsem celkem nervózní, z toho že to pokazím, ale daleko víc se těším, že poznám nejen jiné kraje, ale i nové lidi. A taky se těším, že se nějakou dobu vyspím v opravdu pohodlné posteli, protože spát na postelích v hostincích ve kterých se často na noc stavujeme je podle mě často jako spát na šutrech. 

Vjeli jsme do vesnice a já poznala, že zámek Allenových, Seinig už není daleko, neboť tak se jmenovala i tato vesnice. Usmála jsem se, míně se napřímila a začala si upravovat svůj cestovní kostým. Mrkla jsem po Monice a pousmála se. Dosud jsem to nechápala, ale kdykoliv kdy jsme se zrovna neučili, začala Monika spát. Když jsem vzala v úvahu do jaké míry se kočár otřásá, došla jsem k jedinému logickému výsledku jak si tuto schopnost vysvětlit a to, že má Monika nadpřirozenou moc nad spánkem.

V tu chvíli Monika otevřela oči a já znovu jen zakroutila nechápavě hlavou. Ukázala se totiž další z jejích nadpřirozených schopností a to probudit se vždy, když bylo třeba.

,,Vidím, že už se chystáte lady Ario. To je dobře. Těšíte se?" Usmála se Monika a začala se taky upravovat. 

,,Chystám, chystám a těším se moc." Usmála jsem se zářivě s trochou nervozity. 

,,Přesně to jsem od vás očekávala. Hlavně nemějte strach. Allenovi nejsou žádní prudiči, nýbrž velmi milí byť trochu uzavření lidé." Odvětila a s úsměvem se zadívala z okna.

,,Já vím, už jste mi to říkala, ale nemůžu si pomoct." Odvětila jsem a naposledy překontrolovala svůj vzhled. Vjížděli jsme už totiž na nádvoří. Uvítací výbor v podobě rodiny Allenových už čekal.

Kočár začal pomalu zpomalovat. Tak a je to tady, zase. Pomyslela jsem si. Kočár zastavil, sluha mi pomohl vystoupit a já najednou stála před Allenovými, tedy před lordem s lady a jejich třemi dcerami. 

Přivítali mě přátelsky, opět úplně jinak než ostatní a přesto tak stejně podle etikety. Všimla jsem si, že vilady Alyss je tak stejně stará jako já. Možná budem dokonce přítelkyně. Za to bych byla moc ráda. Přece jenom Stella je sice skvělá, ale ty pravé kamarádky zřejmě nikdy nebudeme.