Tajemství Martini

Začátek oslav

Do večeře přijeli všichni hosté až na jednoho. Vévodu Denise Richarda Sponheimského z Adrestu. Dokonce i královský pár a jejich potomci už tu byli. Samozdřejmě až na korunního prince Jeffa Sawiera Starka.

Se všemi jsme se museli náležitě přivítat. Hostů bylo tak moc, že jsem i já začala ztrácet nervy a to jsem svou trpělivostí pověstná.

Najednou zatroubily trubky a tím mě vytrhly z přemýšlení. Oznamovaly příjezd dalšího hosta. A koho jiného než vévodu Denise Richarda Sponheimského z Adrestu. Povzdechla jsem si. Zase scházet ty schody.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno jsem se probudila jako obvykle brzy. Protáhla jsem se a vztala. Dnes začínaly oslavy nového vévody z Belorinu. A dnes si poprvé můžu zase obléct jinou barvu než černou. Na snídani jsem se rozhodla si obléct zelenou. Nejvíce mi sice sluší modrá, ale tu si nechávám na odpoledne. Odpoledne bude totiž Jackův oficiální obřad.

,,Podívala jsem se na sebe do zrcadla a  nechala Liu, mou komornou, ať mi učeše vlasy.

Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, spatřila jsem to, co obvykle. Dokonalou lady Martini.

Povzdechla jsem si a zamířila do jídelního sálu, kde se měla podávat snídaně.

Jako obvykle jsem přišla přesně. Pozdravila jsem a usadila se na své místo po Jackově levici.  

Jack seděl v čele stolu jedné strany stolu a král na druhé. Bylo jasné, že se to králi moc nelíbilo, ale co mohll dělat. 

Snídaně probíhala přesně podle etikety v tichosti. A hned po snídani jsme všichni zamířili do svých komnat. Takéé přesně podle etikety. 

Pro dnešní dopoledne byl můj program jednodnoduchý. Pozvala jsem královnu, vévodkyni Lenockou a Prechtovou na čajový dýchánek. Vzala bych s sebou i Arii, ale královna, já a vévodkyně jsme byly nejmocnějšími ženami v říši. Arii by velmi rychle potopily. 

Převlékla jsem se do jemně růžových šatů, které podtrhovaly můj mladiství vzhled. Samozřejmě jsem nemohla jít na čajový dýchánek ve stejných šatech jako na snídani.

Cesta do čajového salónku mi z mých komnat trvala jen asi minutu. Byl už postaven tak, abych to něj neměla daleko.

Když jsem tam dorazila -samozřejmě přesně na čas- seděla tam jen vévodkyně Lenocká. Na pohled vypadala jako velmi milá stará paní. Já však věděla, že vzhled může klamat. Moc jsem toho o ní nevěděla. Byla z velmi vzdáleného léna. Věděla jsem o ní jen z doslechu. Měla pověst přesně takovou jak vypadala. Rázná stará dáma se zlatým srdcem.

,,Vévodkyně Dagmar Amileno Mikellsonová z Morilienu." Poklonila jsem se mírně. 

,,Lady Stelo Grace Martini z Belorinu." Poklunila se i vévodkyně.

,,Ráda vás konečně poznávám. Hodně jsem o vás slyšela." Navázala jsem další konverzaci a posadila se do křesla vedle ní. 

,,I já vás lady Stelo. Také jsem o vás již hodně slyšela. Říká se o vás, že jste nejhezčí dívka v celém Stingském království. A jak vidíím, ty zvěsti nelhaly." Usmála se na mě téměř mateřsky.

,,Děkuji vám, ale myslím, že mi lichotíte. V království je přece tolik krásných dívek." Oplatila jsem jí úsměv. 

,,A taky jste dochvilná. Toho si cením. Vás však v tomhle ohledu obdivuji. Vždy přijdete přesně na čas." Chválila mě dál. ,,A dle mého názoru je dochvilnost vlastnost králů." Usmála se ještě významně. 

Chápavě jsem se usmála a přikývla. Byla to jasná narážka na to, že si královna s vévodkyní Prechtovou dávají až příliš na čas.

Myslím, že s ní si budu rozumět. Je přesně taková, jak se o ní povídá.