Tajemství Martini

Co?

,,Dobré ráno." Usmál se Jack když vešel do jídelního sálu. ,,Omlouvá se že jsem přišel pozdě, ale byl jsem informován o změně dnešního programu. Žáci zdejší školy na dnešek přichystali turnaj elementů a tímto bych vás na něj chtěl pozvat." Na to se v sále strhl nadšený jásot některých ménně vychovaných šlechticů. Toto se však dalo tolerovat. Turnaje elementů byli velice oblíbené. 

,,To je skvělé." Promluvil po chvíli král. ,,To budou mezi sebou zápasit samotní žáci?" Zeptala se vesele. Zřejmě se mu vyhlídka na nadcházející turnaj líbila stejně jako ostatním. 

V duchu jsem nad tím protočila oči. Co všem připadá tak zajímavého na tom, když do sebe lidi vzájemně posílají své živly? vždyť je to nebezpešné.

Ve svých úvahách jsem se utápěla i po celý zbytek snídaně. Ostatní jsem tééměř nevnímala. Stejně se nikdo nebavil o ničem jiném než o nadcházejícím turnaji.

Posnídani jsem zamířila do svých komnat. Opět jsem se musela převléct. Na sebe jsem si oblékla jednoduché stříbrné šaty. Hodně lidí by si o nich mohlo myslet, že jsou moc jednoduché, jenže když jsem si je oblékla já, bylo to jedno. Velmi lichotily mé postavě a z dřívější zkušenosti jsem věděla, že jejich jednoduchost je to poslední, co ostatní při pohledu na mě zajímá.

,,Lady Stelo, moc ráda vás zase vidím." Ozvalo se kosek ode mě když jsem vyšla ze svého pokoje.

,,Má královno, já vás také." Odpověděla jsem a nasadila svůjj pověstný úsměv.K ničemu dalšímu jsme se však nedostaly, protože se otevřely nedalek dveře a z nich vyšel král.

,,Á lady Stela." usmál se vesele a při tom se mu blísklo v očích.

,,Můj králi." poklonila jsem se podruhé.  

,,Dresino, drahoušku mecháš náám s lady Stelou trochu soukromí?" Větu položil jako otázku, ale tón hlasu říkal něco jiného. Byl to příkaz. 

,,Ale jistě drahý." Usmála se a bez jakýhkoli protestů se obrátila ke schodům a začala je zcházet.

Já jsem zatím svou pozornost plně obrátila na krále.Naskytl se mi tak pohled na jeho tvář. Jeho výraz mě mírně vyděsil. Viděla jsem v něm chtíč, který hned jak zpozoroval, že se na něj dívám zmizel.

,,Moc vám to dnes sluší lady." Začal konverzaci a mě to ještě více znepokojilo. Po zvážení svých možností jsem si v duchu povzdechla. Budu se mu muset podívat do hlavy. Nedělám to ráda. Beru tím lidem veškeré jejich soukromí.

,,Děkuji vám." Usmála jsem se na oplátku, svá slova jsem však moc nevnímala. Dostávala jsem se mu totiž do hlavy. Bylo to lehčí než jsem čekala. Na krále byl velmi slabý.

,,Víte lady Stelo, dostaly se ke mně neblahé zvěsti. Slyšela jste je také?" Promluvil na mě klidně a při tom se mi díval do očí a čekal nějakou reakci či emoci. Žádné se však nedočkal.

Já mlčela, zdálo se že přemýšlím nad jeho otázkou. Ve skutečnosti jsem se však těžce probírala králi v hlavě. Nakonec se mi podařilo se zorientavat a dostat se k myšlenkám, které jsem potřebovala. 

,Jak by nás mohl někdo tak krásný zradit? Je to nemožné. Její bratři klidně, ale ona... Říká se o ní sice, že je úplně stejná jako její bratři, ale já pochybuji, že by ona jako žena mohla takhle uvažovat.'

Zachytila jsem jeho přítomnou myšlenku a málem se mad ní pohoršeně ušklíbla. Další co podceňuje sílu žen! Než jsem mu však stihla odpovědět, uslyšela jsem kroky a následně uviděla Cristophera, jak míří přímo k nám. 

,,Lorde Christophere Mikeu Maritini z Belorinu." Pozdravil mého bratra král přesně podle etikety.

,,Vaše výsosti." Sklonil Christopher jen mírně hlavu a hned potom začal mluvit.

,,Omlouvám se, že vás ruším, ale musíme již jít. Čeká se jen na vás." Usmál se mírně. 

,,Tak v tom případě by jsme měli jít." Zasmál se král a vyrazil ke schodišti. Bylo mi však jasné, že je velmi nerad, že nás Christopher vyrušil.