Tajemství Martini

Dýchánek

S vévodkyní Lenockou jsme si povídali ještě dalších pár minut. Atmosféra byla přátelská. Avšak jen do té doby než přišla královna. Poté jsme se obě rychle postavily a uklonily se. 

,,Vévodkyně Dagmar Amileno Lenocká z Morilienu." Kývla královna napřed na vévodkyni. ,,Lady Stelo Grace Martini z Belorinu." Kývla i na mě.

Narozdíl od nás se neklanila. Královny se neuklání. Vyjímkou je jen to, když přijedou vládci jiných zemí.

,,Královno Dresino Merilyn Starková ze Stingu." Pozdravila vévodkyně.

,,Královno Dresino Merilyn Starková ze Stingu." Pozdravila jsem i já po vzoru vévodkyně. ,,Ještě jednou vás vítám na Belorinu, je to pro nás obrovská čest, že jste k nám i s králem zavítali." Pokoračovala jsem. O královně jsem toho věděla celkem dost. A proto jsem taky věděla, že má ráda když jí lidé prokazuují úctu.

,,Ano..." Usmála se královna potěšeně. ,,Také jsem ráda, že jsme sem jeli. Jsem ráda, že mohu poznnat někoho tak okouzlujícího jako jste vy." 

Královna byla žena středníhodního věku. Věděla jsem, že teď jí je čtyřicet čtyři let. Byla to krásná žena a i když nebyla nejmladší, stále vypadala skvěle. Pod tímto zevnějškem se skrývala velmi snobská osoba, až nezdravě posedlá svým vzhledem a chválou od ostatních lidí. Nic jiného ji nezajímalo. 

,,Oh, děkuji jsem ráda, že se vám tady líbí." Usmála jsem se znova.

,,Neměla by přijít i lady Elain?" Zeptala se vévodkyně Lenocká.

,,Ano, měla. Už tu měla být. Zdřejmě ji něco zdrželo." Přitakala jsem. Popravdě mě už štvalo, jak si dává na čas. Takové typy lidí jako je ona znám moc dobře. Rádi poukazují na svou důležitost. A proto si taky dává tak na čas. My na ni teď totiž musíme čekat.

,,Zdřejmě." Odfrkla si i královna. ,,Zdřejmě má jiné věci na pta i a proto nechává svou paní čekat." Zamračila se královna. Další člověk, který rád poukazuje na svou důležitost. Myslím, že teď si to vévodkyně zavařila. 

,,Snad nebudeme čekat moc dlouho." Přidala se i vévodkyně Lenocká.

A jako naschvál se v tu chvíli otevřeli dveře a do salónku vstoupila žena, odhadovala jsem, že jí je asi něco okolo třicítky. Už od pohledu vypadala velmi snobsky. Na sobě měla šaty s obrovskou sukní posetou diamanty a hlubokým výstřihem. Na obličeji měla nanesenou silnou vrstvu tvářenky a na rtech velmi výraznou rtěnku. A popravdě... vypadala hrozně. Já jsem se však vlídně usmála.

,,Vévodkyně Elain Mirccelo Prechtová z Lenisienu." Pokynula jí královna rázně.

,,Vévodkyně Elain Mirccelo Prechtová z Lenisienu." Uklonila se i vévodkyně Lenocká.

Teď byla na řadě vévodkyně Prechtová, aby se uklonila. ,,Královno Dresino Merilyn Starková ze Stingu." Usmála se na královnu. ,,Vévodkyně Dagmar Amileno Lenocká z Morilienu." Kývla i na vévodkyni Lenockou. Pak svůj pohled zaměřila na mě. V jejích očích jsem jasně viděla zášť. Na to jsem byla taky zvyklá. Někteří lidé mi moji krásu a sebejistotu. ,,Lady Stelo Grace Martini z Belorinu." Usmála se i na mě. Ovšem všichni v místnosti poznali, jak je falešný. 

,,Vévodkyně Elain Mirccelo Prechtová z Lenisienu." Uklonila jsem se, jako vždy s okouzlujícím úsměvem, který lady Elain ještě více naštval. Tak dokonalý úsměv jako já nemá nikdo. Pomyslela jsem si egoisticky a upřela svůj pohled na vévokyni a královnu. Z jejich tváří se nedalo nic vyčíst, ale když jsem se jim podívala do hlavy byli velmi pohoršené z chování lady Elain.

Jo, to bude ještě těžký. Pomyslela jsem si hořce. Už se těším.