Tajemství Martini

Něco se musí změnit

Situace, souvislosti, problémy a jejich řešení mi obvykle docházeli později než mým sourozencům. Nebylo to tím, že byl vyloženě hloupý. Byl jsem pouze pomalejší, ale jak jsem časem poznal, ani to nebyla tak úplně pravda, protože většina lidí se k jejich ve vteřině vytvořených úsudkům dopracovávala stejně pomalu, ba někdy i dokonce pomaleji než já. 

Nabyl jsem tedy po důkladném přezkoumání dojmu, že v tomhle směru jsem normální a že naopak oni jsou v tomto ohledu zvláštní.  U mých mladších sourozenců to vlastně bylo pochopitelné. Oba pohrouženi do jejich vlastní zvláštní a námi nepochopené magie viděli a prožívali věci, které jsme si my ostatní ani nedokázali představit. Jackovi jsem rozuměl daleko lépe. Několikrát jsem si dokonce všiml, že i on při jejich rychlém zhodnocení situace a výmluvných pohledech trochu tápe. 

Když jsem však měl dostatek času na přemýšlení, došel jsem vždy k nějakému uspokojujícímu a jednoduchému vysvětlení. A teď jsem měl času na přemýšlení hromady. Stela bezprostředně po útoku jela do Korientu. Christopher se zavřel do svojí laboratoře, kde prováděl radši ani nechci vědět co a Jack se snažil diplomaticky urovnat rozruch, jenž ti útočníci způsobili. A já jsem neměl jinou práci než trénovat, jak jsem měl ve zvyku a přemýšlet. Přemýšlel jsem o onom útoku. Nikdo nepřišel k větší újmě na zdraví, ale to pouze proto, že Stela uděla do země obrovskou prasklinu, která všechny pohltila a kterou se nám mimochodem ještě nepodařilo kvůli nedostatku času a prostředků zavřít. Nicméně o téhle Stelině moci téměř nikdo nevěděl. Vlastně ani my a ani ona sama jsme nevěděli, že to dokáže. 

Takže jsem si to celé shrnul. Napadli nás při oslavách nového lorda protektora Jihu. Byli tam všichni, kdo v téhle zemi něco znamenají, včetně královské rodiny. Nevíme po kom šli, ale bylo jasné, že to nebyl obyčejný útok. S ním by si naše stráže poradily. Tohle byl útok elitních vojáků používající živly na téměř nejvyšší úrovni. Na nic takového jsme nebyly připraveni, protože všichni lidé, jenž měli takovou moc byli našimi hosty. Nikdo jako oni neměl vůbec existovat, takže měli na své straně hned dva momenty překvapení. Znovu se teď dostáváme k tomu, že je překvapila i naše Stela, ale byl jsem si jistý, že příště budou připraveni ještě lépe. 

Pak jsme taky nevěděli, kolik takových mužů mají. Mohli to být všichni, ale vzhledem k novým informacím od Stely jsem o tom pochyboval. Přemýšlel jsem tedy kolik je nás. Byli jsme tu my čtyři a pak tu byli Stelini přátelé, ale ti byli podle mého názoru slabší než útočníci. O dalších šlechticích či lidech ze školy jsem měl nemalé pochybnosti. Stelini přátelé byli na škole nejmocnější a ani oni by v souboji jeden na jednoho s těmi muži neměli moc šancí. Co se týkalo ostatních šlechticů, tak ti si radši užívali a předváděli se malými triky než aby své dovednosti opravdu cvičili. A byl jsem si jistý, že valná většina nikdy s nikým nebojovala. Dokonce možná ani neuměli útočit a bránit se. 

Bylo mi jasné, že to se teď musí změnit. Ještě jsem nevěděl, jak to provést, ale od toho tu přece byli mý sourozenci, aby hledali řešení, ne?