Tajemství Martini

Lidé na Severu

A jak se mají?

,,No..." Zarazil se Jack. ,,Překvapivě se mají docela dobře. Lord Eldar se o své poddané dobře stará. Mají ho i celkem rádi." Usmál se Jack.

Povytáhla jsem obočí. Jako fakt? Tak přece nebude náš strýček úplně k ničemu. Pokynula jsem mu, aby pokračoval a on mi vyhověl.

,,Neřekl bych jako že se tu mají lépe než u nás, ale mají se tu asi nejlépe ze všech Severských lén. Převážně tu nepanuje hlad, ale ani nemají na rozdávání." Pokrčil Jack rameny.

Já jen kývla. ,,A nějaké zajímavosti?" Zeptala jsem se potom s povytažaným obočím.

Jack už se nadechoval k odpovědi, ale vyrušilo ho otevření dveří.

,,Tak co je nového?" Zeptal se Steve.

Jack se znova nadechoval k odpovědi, ale tentokrát jsem ho já předběhla s otázkou.

,,Kde jsi byl tak dlouho?" Zeptala jsem se.

,,V jídelně." Odpověděl bezelstně.

,,Jo? A co jsi tam dělal?" Ptala jsem se dál.

,,Jedl?" Pozvedl nechápavě obočí.

,,Vážně? A co?" Nechápala jsem.

,,Jídlo?" Řekl nevinně.

,,A jaké?" Ušklíbla jsem se.

,,No... dezert." Usmál se.

,,Vážně? Protože my ho měli taky a narozdíl od tebe tu už půl hodiny sedíme a vyměňujeme si informace. Takže, co jsi jedl?" Popíchla jsem ho.

,,Říkám že dezert... Jeden... Možná dva... Nebo tři..." Usmál se jako stělesnění nevinnosti.

,,Jasně. Už to chápu. Zase jsi si hrál na nenažrané prase." Zakroutila jsem nad ním hlavou.

Steve už se nadechoval k odpovědi, ale vyrušilo ho odkašlání tlemícího se Jacka.

,,Lidi, nerad vás ruším, ale máme práci." Usmál se.

My jsme jen kývli a Steve zopakoval svou otázku.

,,Tak co je nového?" Zeptal se.

,,Lidé se zde mají na chudý Sever dost dobře. Lord Eldar se o své poddané podle všeho dobře stará a oni ho za to mají rádi." Shrnula jsem to s povzdechem.

Steve kývl a já se podívala na Jacka. Ten pochopil a pak mi na moji předchozí otázku.

,,Zajímavé je, že nás tu každý zná." Usmál se Jack.

,,To nás znají už i na Severu?" Podivil se Steve.

,,Že se tomu ještě divíš." Pokrčila jsem rameny a pokynula Jackovi, aby pokračoval.

,,Ještě zajímavější však je, že všichni taky vědí, že jsme příbuzní od lorda Eldara a mají nás rádi po vzoru svého pána." Usmál se Jack a podívala se na naši reakci.

Já jsem jen jako obvykle povytáhla obočí, ale Steve... divím se, že mu oči nevypadly z důlků jak je vykulil. Nikdy moc nebyl na decentní reakce.

,,Co přesně říkají?" Zeptala jsem se zvědavě.

,,Že jsme je zachránili před velkým nebezpečím." Usmál se tajemně.

,,Jo? A ví před jakým?" Zeptala jsem se opatrně.

,,Ne, jen kolují ty obvyklé zvěsti, které na sobě nenesou ani špetku pravdy." Uklidnil můj klíčící neklid Jack.

,,To je dobře." Usmála jsem se.

Veřejnost se o tom nesmí dozvědět. Začali by panikařit a to my nepotřebujeme. Cítili by se ohrožení a mohli by se rozhodnout povstat. A proti komu? Samozdřejmě že proti králi. To by znamenalo, že by jsme to my museli řešit. Což by znamenalo moc diplomacie, bojů, zastrašování a slibů. Je to strašná otrava, ztráta času a životů a to vážně nepotřebujeme.

,,Takže jsme tady na Severu považováni za hrdiny?" Povytáhl Steve obočí.

Jack kývl.

,,Super." Usmál se Steve.

,,A co jste tady dělali vy?" Zeptal se Jack.