Tajemství Martini

Knihy

,,To jak se vyvlékla Orenovi... myslela jsem si, že se zblázním. Vždyť chodil kolem její skrýše a hledal ji. Strašně jsem se o ni bála." Zatřepala jsem hlavou. Opravdu jsem si v té chvíli myslela, že ji najde a něco jí udělá.

,,Však by ji i našel, kdyby nepřiběhl Oscar a nezachránil ji." Usmála se Alyss zasněně.

,,Přesně." Přitakala jsem stejně zasněným tónem. Kniha z Canconu do Stingu byla prostě dokonalá. Netrvalo mi to ani den a už jsem ji přečetla. Hlavní hrdinka Valerie byla opravdová dáma. Byla krásná, chytrá, skromná a dodržovala způsoby. Lord Oscar byl zase sebevědomý, bohatý, silný, odvážný a co bylo hlavní, do Valerie se na první pohled zamiloval a byl připraven ji ochránit před jakýmkoli nebezpečí i za cenu  svého života. To bylo něco, co jsme si já i Alyss z celého srdce přály zažít.

,,Je ale smutné, jak se dostala do Canconu. Když sedíme tady, v pohodlných křeslech, s vychlazenými nápoji od kuchaře, v šatech poslední módy, které stály víc než si obyčejný vesničan obdělávající své políčko vydělá za rok a vesele si povídáme o knihách, zdá se otrokářství skoro nepředstavitelné. Je to jako povídačka, kterou dospělí straší děti, aby byly hodné, ale je to pravda. Korientští otrokáři napadají jižní břehy a odvádí všechny mladé lidi do otroctví a ty co se jim nelíbí zabijí. Je to strašné." Vyjevila mi Alyss své myšlenky.

,,Jsem stejného názoru. Několikrát jsem se na toto téma bavila s Monikou. Ptala jsem se na to dokonce i Stely a obě mi to potvrdily. Stely mi dokonce i řekla kolik lidí otrokáři ročně odvedou a naznačila taky, že díky snažení lordů protektorů Jihu jsme na tom daleko líp, než ostatní země." Přitakala jsem a přidala taky svoje poznatky na tohle téma. 

,,Co tedy lordi protektoři dělají proto, aby se zamezilo otrokářství?" Zeptala se Alyss zvědavě. Většina lidí totiž věděla, že to je a když na to přišla řeč, tak řekli, že je to strašné, ale tím to pro ně končilo. Stejně jako my si nedokázali představit jaká je to doopravdy hrůza.

,,Upřímně Stela mi k tomu moc neřekla. Neměla na mě skoro vůbec čas. Krátce po našem příjezdu na Belorin zemřel strýček, jejich otec a pak už jsem s ní skoro nemluvila. Co jsem tak pochopila, tak lord protektor Jihu má obrovské soukromé loďstvo, jedno z největších ve známém světě a to neustále hlídá naše břehy. Myslím, že díky Jihu jsme opravdová námořní velmoc. Ale i tak se jim nepodaří zachytit každou loď. Myslím taky, že každé větší město na Jižním pobřeží má hradby, přes které téměř není možné se dostat. Navíc má každé město docela velkou posádku, které velí člověk, který ovládá aspoň jeden živel." Vysvětlila jsem Alyss a usmála se.

,,Tohle všechno ti řekla Stella?" Zeptala se udiveně Alyss.

,,Ne, ona mi jen naznačila, jak to je a protože neměla čas a zřejmě vycítila, že mě to zajímá, tak mě odkázala na pár knih v jejich obrovské knize." Odpověděla jsem a pousmála jsem. Vlastně jsem si udělala takový svůj malý výzkum a zjistila si informace, které mě zajímaly.

,,Takže si to vlastně zjistila sama. To jsi dobrá." Pokývla Alyss uznale. Trochu jsem se začervenala. Nebyla jsem na chválu zvyklá.

,,Teď mě napadá, jak velkou tam vlastně mají knihovnu. Slyšela jsem jen že je hrozně velká. Snad největší ve známém světě, ale nikdo mi nikdy nebyl schopen říct kolik tam vlastně dohromady mají knih." Poznamenala Alyss zamyšleně.

,,Já to vlastně taky nevím." Poznamenala jsem se svraštěným obočím. Popravdě mě nikdy nenapadlo se na to zeptat.

,,Každopádně jsem se tam  už párkrát ztratila, takže myslím je opravdu obrovská a pořád ji rozšiřují." Řekla jsem Alyss aspoň to, co už jsem mohla na vlastní kůži poznat.

,,Chtěla bych ji někdy vidět." Usmála se Alyss se zasněným úsměvem. Určitě si představovala police plné knih.

,,Určitě tě pozvu až přijedu domů. Vlastně bych byla opravdu ráda, kdyby si mě přijela navštívit" Usmála jsem se. Tahle myšlenka mě nadchla. 

,,To by bylo super, ale nebude to tvým příbuzným vadit?" Zeptala se nejistě.

,,Jsem si jistá, že proti tomu nic namítat nebudou." Odpověděla jsem přesvědčeně.

,,Tak jo budu těšit." Vyhrkla nadšeně. Pak však posmutněla.

,,Ty už vlastně za dva dny odjíždíš." Poznamenala nešťastně.

,,To je pravda." Přitakala jsem stejně smutně, když jsem si tuto skutečnost uvědomila.

,,Kam máš teď namířeno?" Zeptala se zvědavě.

,,Ke Slaterovým. Znáš je?" Zeptala jsem se tentokrát já.

,,Ano, znám je. Lord Slater je celkem uzavřený a na první pohled nepříjemný člověk, ale myslím, že v jádru tak špatný není." Zhodnotila je Alyss. Lordu Slaterovi bylo teprve 30, ale už byl vdovec a měl  šestiletého syna.

,,Slib mi, že mi budeš psát." Podívala se na mě Alyss.

,,Samozřejmě, že ti budu psát. A až přijedu domů, tak tě k nám pozvu." Pousmála jsem se a objala svou nejnovější a svým způsobem první přítelkyni.