Tajemství Martini

Vážný rozhovor

,,Ahoj Stelo, rád tě zase vidím." 

Pomalu jsem se otočila a spatřila ho. Slušelo mu to. Byl pořád stejný, ale... vypadal smutně a ztrápeně. Na první pohled to vidět nebylo, jenže já jsem Andyho Clarka znala. Stejně jako tenhle výraz.

,,Ahoj, Andy." Usmála jsem se.

,,Můžu s tebou mluvit?" Zeptal se nejistě. Chtěla jsem odmítnout. Měla jsem teď naspěch, ale jediný pohled do jeho očí mě přesvědčil, že ještě jeden těžký rozhovor mě nezabije.

,,Dobře." Přikývla jsem ztěžka a následovala ho do jedné z volných učeben.

,,Mám na tebe jednu otázku. Vrtá mi to v hlavě už nějakou dobu." Řekla jsem mu hned jak za námi zaklaply dveře.

Já jsem jen kývla. Věděla jsem o jakou otázku zdřejmě šlo a Andyho slova mi moji domněnku vzápětí potvrdily.

,,Proč jsi se se mnou rozešla?" Zeptal se nešťastně.

,,Já myslela, že to víš." Usmála jsem se. ,,Ale očividně ne." Povzdechla jsem si.

,,Co?" Nechápal.

,,Vezmi si to takhle. Co jsi si sliboval od našeho vztahu do budoucnosti?" Zeptala jsem se. Divně se na mě podíval. Očividně jsem ho tou otázkou vyvedla z míry. Chvíli přemýšlel a pak pomalu řekl.

,,Já nevím..." Povzdechl si a dál přemýšlel. ,,Vzít bych si tě nemohl. To mi došlo. Na začátku jsem si sice maloval nádhernou budoucnost se Stelou Martini, ale když si to tak teď vezmu, tak by to nešlo i kdyby jsi mě celým srdcem milovala." Dodal pak ještě.

,,Tak vidíš." Usmála jsem se. ,,Proč tedy ten smutný výraz?" Zeptala jsem se.

,,Miloval jsem tě." Usmál se smutně. ,,A co ty Stelo? Cítila si ke mně někdy vůbec něco?" 

,,Měla jsem tě ráda a chtěla tě. Když si to tak zpětně vezmu, tak to bylo celkem bezohledné, protože jsem tě nikdy nemohla milovat. Odpusť mi mou sobeckost, ale bylo mi s tebou dobře. Bylo to tak klidné, oproti zbytku mého života." Odpověděla jsem a sklonila hlavu.

,,A proč si to ukončila zrovna teď?" Zeptal se. ,,Potkala jsi snad někoho, koho by jsi milovat mohla?"

,,Ne nepotkala, ale ty ano." Usmála jsem se.

,,Já?" Vyjekl překvapeně.

,,Ano  ty a ukončila jsem to, protože my jsme neměli budoucnost a ty máš na víc." Odpověděla jsem mu.

,,Cože?" Dál nechápal Andy. Já si povzdechla. Zřejmě ho budu muset nějak popostrčit.

,,Pojď za mnou." Vyzvala jsem ho a při tom protočila oči. Vyšla jsem ze dveří učebny a zamířila k učebnám třeťáků. Andy mě jen nechápavě následoval. Před třídou stál hlouček studentů a mezi nimi i osoba, kterou jsem hledala a ta se k nám právě otočila.

,,Andy!" Usmála se a zamířila k nám. Nebo spíš k Andymu. Mě si ani nevšimla.

,,Dlouho jsme se neviděli." Usmála se ještě víc a při tom hleděla jako smyslů zbavená Andymu do očí.

,,Taky tě rád vidím Claire." Usmá se Andy na oplátku a při tom na mě vrhl postraní nechápavý pohled.

,,Ehmm..." Odkašlala jsem si, abych na sebe upoutala její pozornost. Claire to však vyděsilo tak, až nadskočila. 

,,L... lady Stelo, omlouvám se. Já si vás nevšimla." Zakoktala se Claire a sklopila pohled. Andymu při tom vyjelo obočí až na vrch hlavy. 

,,Nic se neděje Claire." Usmála jsem se na ni a pak se otočila na Andyho.

,,Už chápeš Andrewe Nikolaji Clarku?" Zeptala jsem se důrazně a zdvihla při tom jedno obočí.

,,Ano." Odpověděl jednoduše a při tom z Claire nezpustil pohled. 

,,To jsem ráda, ale teď už vážně budu muset jít. Doufám, že se brzy uvidíme." Usmála jsem se a otočila k odchodu.

,,Já taky Stelo a díky." Zavolal za mnou Andy. já se jen pousmála. Další věc na mém pomyslném seznamu splněna.